7. 11. 2026 se ráno opravdu vyvedlo. Nízko nad jihovýchodem visel krásný srpek Měsíce doprovázený jasnou Venuší a slabší hvězdou Spica ze souhvězdí Panny. Výše na obloze zářil jasný Jupiter doprovázený slabším naoranžovělým Marsem a pod nimi byl krásně ještě Regulus a další hvězdy ze souhvězdí Lva. Několik snímků na památku a také unikátní pohled na Měsíc s Venuší a Spicou nad Ještědem od Jakuba Kuřáka:

Také planetárium v Liberci bylo zapojeno do celonárodní akce Czech Space Week. Science centra, jako je iQlandia jsou i dlouhodobými popularizátory vědy a České cesty do vesmíru. A protože v dění v planetáriu jsou zapojeni i lidé kolem našeho Klubu, s radostí připojujeme vzpomínku na povedený Večer pod hvězdami i aktivity v expozicích. Vše vrcholí dnes, v sobotu 7. 11.

Každý první čtvrtek v měsíci je tu pro nadšence i běžnou veřejnost speciál Večery pod hvězdami, kde se snaží vedoucí planetária Martin Gembec spolu se studenty, kteří v planetáriu pomáhají, ukázat krásy vesmíru i další zajímavosti, které zrovna hýbou astronomií a kosmonautikou. 5. 11. si pořad vzali na starost také David Šmehil z Klubu astronomů Liberecka a další student z našeho planetárnického týmu Patrik Hotař.

Začátek byl skutečně stylový „pod hvězdami“, což bylo původní přání, aby se mohla i běžná veřejnost podívat z Liberce na hvězdy a na další zajímavé objekty pomocí dalekohledů. Na terase iQLandie jsme měli 25cm dobson GSO a naváděný Celestron SCT 200/2000 mm. Tento tandem doplnila fotosestava WO FLT98/510 na EQ6 řízená OnStep a ASIAirem. Kamera ZWO ASI294MC Pro snímala krásně deepsky objekty už řádu sekund a vše jsme sledovali pomocí velkých dalekohledů a porovnávali se snímkem na tabletu. Kromě pohledu na Saturn jsme v chladném večeru stihli i typické deep-sky, jako je galaxie M31, hvězdokupa M13 a Človíček v Kasiopeji (NGC 457). Bonusem byl přelet vláčku družic Starlink nedaleko této hvězdokupy. Na závěr nemohl chybět pohled na Ještěd.

Pokračovali jsme v planetáriu přehlídkou toho, co jsme z terasy viděli a připomínkou zajímavých listopadových úkazů na obloze. Zrovna máme příležitost vidět i všechny planety, jen co se na ranní oblohu vyhoupne i Merkur. Protože akce se uskutečnila v rámci týdne Czech Space Week, nechyběla ani větší blok o kosmonautice. Patrik nám pouštěl video, které připravil o raketách Saturn V, SLS a Super Heavy Starship. Potom vyprávěl o raketových motorech a rovnou jsme si vše ukazovali na modelech raket, které jsme ve videu viděli.

Listopad je i měsícem dalších zajímavých událostí. V první řadě tím, že 18. listopadu se sonda Voyager 1 bude nacházet 1 světelný den od Země. Tento neúnavný poutník je na cestě už téměř 50 roků. David Šmehil se na tyto sondy zaměřil podrobněji a přinesl zajímavé informace, jak spočítal, proč se Voyager dostane k nejbližší hvězdě až za 40 tisíc let.

Podařil se i vrcholný okamžik v podobě opakovaného odpalu lihové rakety, která si v prvním případě jen odfrkla a přesunula se ladně mimo sál planetária, ale v případě její větší kolegyně to vzala pořádnou rychlostí až bouchla o dveře do expozic. Zkrátka byl to nádherný večer a díky všem, kdo jste jeho součástí, ať už letos, nebo v minulosti.

Czech Space Week o víkendu pomalu končí. Vybraná planetária, hvězdárny a další místa nabízí poslední akce. V iQLandii se včera sešli malí a velcí školáci ZŠ Liberec, ul. 5. května a společně si zkusili aktivity na téma vesmír a kosmonautika. Dnes si je bude moci vyzkoušet i veřejnost. Děkujeme za bezvadnou spolupráci.

Listopadový nov se blíží, nastává už devátého, a zdá se, že se nám sem žene překvapivě i jasno! Na podzim se žádná kloudná noc nesmí propásnout, je jich jako šafránu, proto se pojďme podívat, co můžeme pozorovat na kometárním nebi, když se skutečně vyjasní.

Opravdovou kometární vypalovačku bohužel nemohu nabídnout, máme na skladě ale pár pěkných středopolových kousků. Post nejjasnější vlasatice zaujímá krátkoperiodická (Halleyova typu) s periodou 21,5 roku 161P/Hartley-IRAS. Mezi roky 1950 a 2100 je toto její nejlepší návrat, tak se kochejme! Nejtěsnější přiblížení (jen 0,5 au) měla už 2. října, perihel ale nastává až koncem měsíce (27. 11.), takže jasnost kolem 11 mag si ještě chvíli udrží. Jen bude přecházet postupně z Orla do Šípu, což znamená, že se nachází v hustších oblastech Mléčné dráhy, takže se mezi množstvím hvězd hůře loví. A tomu nepomáhá ani její silně difúzní vzhled. Je to ale aspoň hezká výzva pro trpasličí dalekohlídky.

Výzva je ulovit i další papírově jasnou kometku. 10P/Tempel je podobně zářná a difúzní, nachází se ale prozměnu v Sochaři jen velmi nízko nad obzorem během kulminace. Ta nastává kolem 20.30 SEČ. Čistý výhled na jih je proto nezbytnou podmínkou pro její spatření. A neuškodí ani alpská obloha. Kometa začne postupně rychle slábnout, neboť se vzdaluje od Země i od Slunce, ale každým dnem stoupá výš, takže pozorovatelná ještě chvíli bude.

Do kategorie druholigových kometek pro malé dalekohlídky bych zařadil navíc dva hezké kousky. Vyznačují se jasností kolem 13 mag a slušně kondenzovanou komou. Takové vlasatice je radost pozorovat. První z nich je moje již delší dobu oblíbená „bokovka“ C/2026 A2 (Bok), druhou pak nová favoritka C/2024 T5 (ATLAS).

Á-dvojku najdeme zvečera hezky vysoko v Labuti, na Té-pětku je potřeba vydržet minimálně do půlnoci. Je to objekt spíše ranního nebe, nachází se v Zajíci, to znamená ne moc vysoko pod Orionem. Obě stále ještě lehce zjasňují a přes zimu tu s námi vydrží. Nemusíme tak na ně tolik spěchat.

Kde si musíme pospíšit, je u nově objevené P/2026 T1 (ATLAS). Tady už se ale dostáváme do říše pohádek pro dospělé, chci říci do oblasti plnoletých teleskopů nad 18″ v průměru. Běžný půlmetrový dobson (BPD) je tedy vhodný přístroj na zdolávání kometek kolem 14 až 15 mag.

A tento výše zmíněný kousek právě takovou jasnost má, rychle to s ním ale půjde z kopce. Navíc zvečera spolu se souhvězdím Orla, kam se promítá, brzo zapadá. Kdo tuhle mršku ještě neviděl, má tak nyní v listopadu poslední šanci.

Poslední rozloučení asi čeká i pár dalších kometek, které tu jsou ale s námi déle, takže jsme na ně měli více času. V prvé řadě bych zmínil příjemné překvapení letošního roku – kometu 220P/McNaught. Prodělala dva silné outbursty, díky nimž jsme si ji mohli hezky užít i v malých dalekohledech. Že by došlo i k třetímu, už nečekám. Slábne pomalu, ale jistě v hlavě Velryby. Na alpské obloze je pořád pěkně viditelná, z domova už je to horší. Difúzní koma na mizerné obloze už vidět není, takže i když má papírově nějakých 12,5 mag, reálně vizuálně počítejte s objektem o dvě magnitudy slabším.

Podobně je na tom i její sousedka. Nad hlavou Velryby, ale už v Beranu, slábne 88P/Howell. Rozplizlá koma, co je vidět na fotkách, už pozorovatelná není. Je potřeba oroštovat zvětšení, aby vykoukla aspoň jasnější oblast kolem jádra. Obě holky jsou ale periodické, takže se nám brzo vrátí. Nemusíme je tedy honit za každou cenu.

Návratu se už nedožijeme u C/2024 J3 (ATLAS), ale loučit se s ní zatím nemusíme, i když již slábne. Vyhledáme ji snadno u Vegy v Lyře, kde provádí malou kličku na svém putování oblohou. Při jasnosti zhruba 14 mag to není žádná vypalovačka, ale buďme rádi i za to.

V sousední Labuti je podobně jasná C/2024 R4 (PanSTARRS), ta má ale rostoucí trend. Užijeme si ji ještě minimálně další dva roky. Pro nás seveřeny má totiž ideální pozorovací podmínky. V maximu sice dosáhne jen na asi 13,5 mag, ale lepší do oka jejím fotonem než třeba drátem :þ

Ale teď zas vážně. Přesuňme se na ranní oblohu. Tam doteď dominovala orbitální žárovka a zakrývala nám několik pokladů s velkým P. Myšleno komet s P za číslem ve smyslu periodických. Vysoko ve Vozkovi slábne patnáctimagnitudová 220P/McNaught, o kousek níž v Raku se dá stále ještě ulovit 78P/Gehrels, co má podobnou hvězdnou velikost. Je tam ještě i o magnitudu slabší 112P/Urata-Niijima, ale tu bych nechal jen kometárním fajnšmekrům.

Co se mi stále nedaří odpozorovat, je ranní 169P/NEAT. Od srpna, kdy zmizela z večerní oblohy, tak o ní nemám žadné zprávy. Jedině zprostředkovaně. Měla by být stále viditelná při slabosti asi 15 mag. Vychází až těsně před svítáním na spodku Lva. Trend kvapného vadnutí však nic nezastaví.

Na závěr jsem si nechal historickou 11P/Tempel-Swift-LINEAR. Již je viditelná a má se k světu! Bude rychle nabírat na síle. V současné době je v Beranu, kulminuje tedy přesně o půlnoci hezky vysoko. Jak rychle ale ze stávajících 15 mag zjasní na třináctku, tak to pak s ní ale půjde prudce z kopce. Takže zbytečně neotálejte. Vrátí se pak zas až za šest let.

Kometku, co se vrací nejčastěji, a to každého 3,3 roku, všichni dobře známe. Ano, 2P/Encke. Naposledy jsme ji pozorovali na podzim 2023 a vida, je zpět. Bude také prudce zjasňovat, takže je šance, že už ji tento měsíc ulovíme. Zatím jsem to nezkoušel, má asi 17 mag, ale když motyka spustí, koncem listopadu by již mohla atakovat 14. hvězdnou velikost a v lednu si ji vychutnáme v triedru, když snad přesáhne i sedmičku.

Leden je ale ještě daleko, teď tu máme listopad. Ačkoliv jasných komet je nedostatek, celková nabídka je slušně bohatá. Věřím, že se vám více než jen pár kousků podaří odpozorovat, a pokud odlovíte něco nového, nebojte se ozvat v komentářích.

Kometám zdar, ošklivému podzimu zmar!

Vic KaL ◊!

Z hlediska pozorování planet a Měsíce je listopad příznivý. Ráno nabídne Merkur, Venuši, Mars i Jupiter a večer můžeme vidět zbylé planety Saturn, Uran a Neptun. Měsíc se s ranními planetami potkává 2., 3. a 7. listopadu. Nakonec 16. 11. se setkají i Mars a Jupiter.

Meteorické roje nabízí Tauridy a Leonidy za příznivých podmínek bez svitu Měsíce, ale s nízkou frekvencí. Listopad zakončíme pohledem na další přímku Měsíce, Jupiteru a Marsu. Viz druhá strana mapky ke stažení: skymap_11-2026.

 

Jak už to tak bývá, jasno se udělá na období kolem úplňku a když přichází nov, počasí se zkazí. Bude tomu tak asi i tentokrát, ale zatím máme stále hezké babí léto a Měsíc vychází den za dnem později, tak už se přeci jen dá trochu i pozorovat. Minimálně první půlka noci je už tmavá, proto si pojďme udělat malou kometární procházku po říjnové obloze.

Začneme od nejjasnějších kometek a půjdeme k těm slabším. To ale neznamená, že zahájíme tou nejsnadnější. Papírově je na tom totiž stále nejlépe 10P/Tempel, na kterou by při aktuální jasnosti kolem 10 mag stačil i větší triedr, to by se ale nesměla nacházet na deklinaci −32 ° v souhvězdí Jižní ryby. Takto je to pro nás, co pozorujeme na 50. stupni severní šířky, úplná utopie – kometa je utopená v sajrajtu nízko nad obzorem. Budiž nám malou útěchou, že již začíná pomalu stoupat vzhůru. Bohužel ale zároveň postupně slábne. Kulminuje kolem 23.00 SELČ a pokud ji chcete vidět, musíte mít čistý jižní obzor, nebo vyrazit z naší vlasti někam hodně na jih.

To raději zkuste podobně jasnou, ale přeci jen dostupnější 161P/Hartley-IRAS. Ta totiž rychle zkrásněla, když 2. 10. prošla jen 0,5 au od Země, a svoji starší výše uvedenou kolegyni na pozici číslo jedna záhy přeskočí. Kulminuje ve stejnou dobu, jen o dobrých 30 stupňů výš, a to už je znát. Navíc potěšitelně stoupá. I tak potřebujete tmavou oblohu, protože to je rovněž velká difúzní potvora. Malé zvětšení a široké zorné pole pomáhá. A neváhejte! Sice si jasnost kolem 11 mag udrží až do konce roku, ale tento její návrat je nejlepší v tomto století. Tak si ji užijme, dokud to jde.

Do trojice nejjasnějších kometek měsíce října patří i další krátkoperiodická vlasatice – 169P/NEAT. U ní ale netuším, jak na tom je. Naposledy jsem ji pozoroval v srpnu, od té doby se prosmýkla z večerní oblohy na ranní, ale tam stále kraluje Moonulák. Navíc se nachází v souhvězdí Sextantu jen nízko nad obzorem během ranního svítání. A co je ještě horší, bude ze stávajících asi 12 mag velmi rychle slábnout. Kolem tohoto novu (10. 10.) je tak asi poslední šance na spatření. Bude to boj!

S čím už nějakou dobu zápolíme, je nový přírůstek do kometární hitparády, který nemá zatím stále ani po měsíci jméno. To je pěkná ostuda, ale to nám nezabrání se na něj podívat. Jen si musíme pospíšit. Rychle klesá k obzoru a za týden zmizí na jižní oblohu. Ano, mluvím o C46K1R1, co zvečera pádí z Herkula do Hadonoše tempem 5 stupňů za den. Stále nabírá na síle, má mít fotograficky už kolem 12,5 mag, ale vizuálně mi přijde o dost slabší. Je totiž značně difúzní. Rozhodně to chce tmavou oblohu. A trpělivost!

Kometek kolem 13 mag máme ostatně na obloze vícero. Určitě bych doporučil snadno dostupnou C/2026 A2 (Bok) v Draku. V těchto dnech prochází kolem planetání mlhoviny Kočičí oko. Je hezky kondenzovaná, takže dobře viditelná už při základním zvětšení.

Dál tu máme zvečera slušně vysoko v Lyře pomalu se šinoucí C/2024 J3 (ATLAS). Tam může být trochu problém v množství hvězd v okolí, aby se zrovna na nějakou z nich nepromítala. A je už trošku slabší, odhaduju tak okolo 14 mag.

Ranní obloha rovněž něco nabízí. V Býku je pořád ještě viditelná 220P/McNaught. Další outburst u ní už nečekám, ze stávajících 13 mag bude nyní asi jen svižně padat, tak zřejmě přichází chvíle, kdy se s ní definitivně rozloučíme. Teda pro teď. Ona se za pět let zase vrátí a třeba znovu něco spektakulárního předvede. Nebo taky ne. Kdo ví.

Její sestřička – 260P/McNaught – je přeci jen předvídatelnější. Tu najdeme ve Vozkovi a i ona už slábne. Má v současnosti kolem 14 mag, půjde to s ní ostatně také rychle z kopce, proto na nic nečekejte a lovte teď. Nad ránem je už hezky vysoko. Jinak tahle mrška, kterou mimochodem v roce 2012 znovuobjevil Cassi, se vrátí až za necelých sedm let.

Něco přes pět let má periodu i 88P/Howell. Tu uvádím spíš jen pro úplnost. Posledně jsem ji už málem vyřadil, ale ona se pořád nevzdává. Nachází se v Beranu, tudíž je to objekt spíše druhé poloviny noci, ale pozorovat se dá už i před půlnocí. Nečekejte ale nic výrazného. Difúzní koma, co je na fotkách, už okem vidět není. Pomáhá jen velké zvětšení. A velký dalekohled samozřejmě :þ

Raději si posviťte, až zhasne orbitální žárovka, na nadějnou C/2024 T5 (ATLAS). Nad ránem ji objevíte stále skoro na stejném místě v Zajíci. Zatím se opatrně drží někde kolem 14 mag, ale do konce roku by to mohla vytáhnout až na dvanáctku, když se přestane stydět. Musíme se nechat překvapit.

Překvapit by nás mohla i 252P/LINEAR, i když zatím se zdá, že spíše negativně. Pokud by předvedla něco jako v roce 2016, kdy to vytáhla až na 4 mag, vůbec bych se nezlobil. Zatím ale nebyla ještě v tomto návratu pozorována, tak mám trochu obavy o její zdraví. Nebo je už dokonce po ní? Uvidíme.

To 78P/Gehrels ještě určitě žije. Jen to má už bohužel spočítané. Zřejmě se pohádala s Jupiterem a ten ji za to vykopne na mnohem vzdálenější orbitu, takže letošní návrat je poslední, kdy ji amatérskou technikou můžeme spatřit. Tak upřete na ni své síly. Nad ránem se zjevuje v Blížencích. Není to žádná vypalovačka, má jen kolem 14,5 mag, tím pádem čtyřstovka nebo raději půlmetr je to, co potřebujete.

Pokud si v podobných slabůstkách libujete jako já, tak ještě zkuste večerní C/2024 R4 (PanSTARRS). Najdete ji u známého smajlíka v Labuti. Díky poloze prakticky v zenitu je v BPD (běžném půlmetrovém dalekohledu) celkem snadná, rušit můžou jen všudypřítomné hvězdičky Mléčné dráhy.

Je toho tam na nebi ještě mnohem víc. Zatím se mi ale nepodařilo dostat dostatečně velký dalekohled pod dostatečně tmavou oblohu, tak nemohu referovat více. Bude záležet na počasí, jestli nám ještě dovolí vycestovat alespoň do Alp na tradiční podzimní žně. Pokud by se mi něco dalšího podařilo ještě zalogovat, určitě bych to připsal do komentářů. A udělejte to i vy, zdoláte-li také něco nového nebo zajímavého.

A brzy zase na kometovanou!

Vic KaL ◊!

V říjnu se planeta Saturn ocitá v opozici se Sluncem (4. 10.) a také nejblíže Zemi. Nastávají tak ideální podmínky pro vizuální pozorování tohoto krasavce. Krátce po zářijové opozici je i Neptun, tudíž rovněž pozorovatelný téměř celou noc. Uran je viditelný také většinu noci mezi Plejádami a Hyádami. Ve druhé polovině noci se přidají planety Mars a Jupiter. Mars projde 11. a 12. 10. přes M44 Jesličky. Venuše je v dolní konjunkci se Sluncem, takže je nepozorovatelná. Na denní obloze lze v dalekohledu spatřit její velmi tenký srpek, pozor však na bezpečnost pozorování v blízkosti Slunce. Merkur je sice 12. 10. v největší východní elongaci, ale ta je krajně nepříznivá a bude nutné si na něj počkat až do listopadu, kdy se objeví na ranní obloze.

Dne 5. 10. bude Měsíc v konjunkci s Marsem a 6. 10. s Jupiterem. Ve dnech 5.–6. 10. spatříme ráno Měsíc poblíž Marsu a Jupiteru. Ve státní svátek 28. 10. bude Měsíc krátce po úplňku v Plejádách. Ve druhé polovině noci postupně zakryje hvězdy Taygeta, Celaeno, Asterope a Maia.

Mapku stahujte zde: skymap_10-2026.pdf.

Dnes tu pro vás mám nyní již třetí pokračování mého putování za méně známými galaxiemi z NGC a IC katalogu.

Počátek léta není z důvodu velmi krátkých nocí okolo letního slunovratu pro pozorování hlubokého vesmíru a zejména slabých galaxií v ČR příliš příznivý. Proto jsem doufal, že během mé cesty do rovníkové oblasti v Tichomoří na Galapágy zachytím pomocí „Trpaslíka“ (chytrého dalekohledu Dwarf 3) nějaké zajímavé objekty jižní oblohy, které nejsou z ČR dostupné. Letošní velmi silné El Niño však na Galapágy přineslo mnohem více oblačnosti, než bývá v tuto roční dobu obvyklé. Z focení tak bohužel nic nebylo, a proto jsem si na lov dalších galaktických skvostů musel počkat na návrat zpět do České republiky a další focení zahájit až v průběhu července.

---

NGC 6822 (Caldwell 57) – Barnard’s Galaxy

Datum snímání: 8. 7. 2026

NGC 6822 je nepravidelná trpasličí galaxie ve Střelci, známá též jako Barnardova galaxie, patřící do Místní skupiny galaxií. V našich zeměpisných šířkách vychází jen poměrně nízko nad jižní obzor, což z ní dělá fotograficky náročnější cíl. I přes nízkou výšku se však podařilo zachytit její strukturu i mlhoviny, ve kterých probíhá překotná tvorba nových hvězd. Galaxie je vzdálená asi 1,6 milionu světelných let, objevil ji Edward Emerson Barnard.

---

NGC 7479 (Caldwell 44) – Superman Galaxy

Datum snímání: 25. 7. a 8. 8. 2026

NGC 7479 je výrazná spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Pegase. Svůj neoficiální název „Superman Galaxy“ získala díky asymetrickým, jasným spirálním ramenům, jež při pohledu v teleskopu připomínají ikonické logo Supermana. Je pozoruhodná také tím, že její ramena v radiovém spektru rotují v opačném směru než hvězdy v disku, což naznačuje nedávnou galaktickou fúzi. Galaxie je vzdálená cca 105 milionu světelných let, objevil ji William Herschel.

---

NGC 7814 (Caldwell 43) – Little Sombrero

Datum snímání: 22. 8. 2026

Tato spirální galaxie v Pegasovi bývá přezdívána jako Malé Sombrero, protože se nám promítá přímo ze strany (edge-on). Výrazný potemňující prachový pás protíná centrální galaktické jádro a vytváří tak pozoruhodnou analogii ke známé galaxii M104 v Panně. Je vzdálená přibližně 40 milionů světelných let, objevil ji rovněž William Herschel.

---

IC 1613 (Caldwell 51)

Datum snímání: 22. 8. 2026

Toto je nenápadná, ale astronomicky nesmírně důležitá nepravidelná trpasličí galaxie v souhvězdí Velryby. Nachází se v Místní skupině galaxií a obsahuje velmi málo mezihvězdného prachu, což z ní dělá ideální kalibrační standard pro měření vesmírných vzdáleností pomocí proměnných hvězd Cepheid a RR Lyrae. Je zhruba 2,3 milionu světelných let daleko a objevil ji pro změnu Max Wolf.

---

NGC 7640

Datum snímání: 23. 8. 2026

Pěkná spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Ještěrky (Lacerta). Z našeho pohledu je značně nakloněná, díky čemuž je její příčka poměrně úzká a ramena se jeví jako propletené prachové pásy protkané slabými H-II oblastmi. Galaxie je vzdálená okolo 30 milionů světelných let, objevil ji opět William Herschel.

---

NGC 147 (Caldwell 17) a NGC 185 (Caldwell 18)

Datum snímání: 29. 8. 2026

Dvojice trpasličích eliptických (resp. sféroidních) galaxií v Kasiopeji. Obě jsou oběžnými průvodci Velké galaxie v Andromedě (M31). Zatímco NGC 185 obsahuje malé množství prachu a plynu a vykazuje stopy nedávné tvorby hvězd, sousední NGC 147 je tvořena převážně starými hvězdami bez mezihvězdné hmoty.
NGC 147 je vzdálená asi 2,5 milionu světelných let a NGC 185 je daleko přibližně 2,6 milionu světelných let, objevil je obě William Herschel.

---

NGC 7217

Datum snímání: 31. 8. 2026

Izolovaná spirální galaxie v Pegasovi charakteristická svými soustřednými kruhovými prstenci hvězd a prachu. Na rozdíl od většiny spirálních galaxií má velmi málo plynu a významná část jejích hvězd rotuje v opačném směru, než je obvyklé, což svědčí o její pohnuté minulosti spojené s pohlcením menšího galaktického souseda. Galaxie je vzdálená okolo 50 milionů světelných let, objevil ji zase William Herschel.

---

NGC 7741

Datum snímání: 1. 9. 2026

Typická spirální galaxie s příčkou ležící v Pegasovi. Má velmi jasnou centrální příčku, z níž se odvíjejí kropenatá, nepravidelná spirální ramena plná mladých modrých hvězdokup a překotných H-II regionů. Tento objekt je vzdálený cca 40 milionů světelných let a objevil ho William Herschel.

---

NGC 7332 a NGC 7339

Datum snímání: 6. 9. 2026

Vizuálně atraktivní fyzická dvojice galaxií v Pegasovi ležících téměř pravouhle vůči sobě. NGC 7332 je jasnější čočková galaxie s netypickým tvarem jádra, zatímco NGC 7339 je slabší spirální galaxie viditelná z boku. Galaxie jsou vzdálené nějakých 67 milionů světelných let, objevil je kdo jiný než William Herschel.

---

NGC 247 (Caldwell 62)

Datum snímání: 7. 9. 2026

Spirální galaxie v souhvězdí Velryby patří do blízké skupiny galaxií v Sochaři (Sculptor Group). Je známá svou neobvyklou asymetrií – na jedné straně disku se nachází rozsáhlá „díra“ téměř bez hvězd a prachu, pravděpodobně výsledek pravěké srážky s jinou trpasličí galaxií. Galaxie je od nás 67 milionů světelných let a objevil ji William Herschel.

---

IC 10

Datum snímání: 8. 9. 2026

Jediná známá „starburst“ galaxie v Místní skupině galaxií, situovaná v Kasiopeji. Prochází extrémně překotnou tvorbou nových hvězd. Její pozorování i fotografování je zkomplikováno tím, že leží blízko roviny Mléčné dráhy a její světlo je značně zeslabováno mezihvězdným prachem. Galaxie je vzdálená cca 2,2 milionu světelných let, objevil ji Lewis Swift v roce 1887.

---

NGC 1097 (Caldwell 67)

Datum snímání: 9. 9. 2026

Další výrazná spirální galaxie s příčkou ležící v souhvězdí Pece (Fornax). Nachází se ve vzdálenosti přibližně 45 milionů světelných let a je známá svým aktivním galaktickým jádrem a komplexní strukturou ramínek spojenou s pohlcováním menších satelitních galaxií.
Objevena byla jako už tradičně Williamem Herschelem.

Jejím zachycením jsem úspěšně zkompletoval můj katalog Caldwellových objektů dostupných z území České republiky. Zbývající objekty z tohoto katalogu se totiž nacházejí výhradně na jižní obloze, případně u nás nevystupují výše než 5 ° nad obzor.

---

NGC 7331 (Caldwell 30) – Supernovy SN 2025rbs a SN 2026aaiv

Datum snímání: 11. 9. 2026, 23. 7. 2025 a 27.–29. 8. 2024

Galaxie NGC 7331 v Pegasovi je sama o sobě nádherným cílem, avšak v posledních dvou letech se stala neuvěřitelně dynamickým místem. Během jediného roku a čtvrt se v ní podařilo zachytit hned dvě vzplanutí supernov: SN 2025rbs a SN 2026aaiv. Na animaci můžete porovnat místa vzplanutí obou těchto masivních hvězdných explozí a porovnat s referečním snímkem z roku 2024. Galaxie je vzdálená zhruba 45 milionů světelných let, objevil ji William Herschel.

---

NGC 7317, 7318, 7319, 7320 – Stephan’s Quintet (Arp 319)

Datum snímání: 5. a 14.–19. 8. 2025, 3. a 4. 8. 2022

Když jsme si na předchozím snímku ukázali supernovy v NGC 7331, nesmíme opomenout tuto ikonickou skupinu galaxií v Pegasovi. Ačkoliv jsem ji fotografoval již v předchozích letech, v přehledu těchto letních skvostů jednoduše nesmí chybět. Čtyři z těchto galaxií spolu svádějí těsný gravitační tanec vytvářející dlouhé slapové chvosty, zatímco pátá (NGC 7320) se do skupiny pouze opticky promítá z popředí. Tuto slavnou skupinu objevil Édouard Stephan v roce 1877. Fyzicky svázané galaxie od nás leží ve vzdálenosti přibližně 210 až 340 milionů světelných let, s výjimkou NGC 7320, která je vzdálená pouze 39 milionů světelných let.

---

NGC 925

Datum snímání: 14. 9. 2026

Spirální galaxie s příčkou ležící v souhvězdí Trojúhelníku. Má poměrně jasné jádro, ale slabší, nepravidelná spirální ramena plná H-II oblastí, což značí probíhající formování hvězd. Galaxie je vzdálená asi 28 milionu světelných let, objevil ji William Herschel

---

NGC 2146 – Dusty Hand Galaxy

Datum snímání: 15. 9. 2026

Nepochybně fascinující spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Žirafy (Camelopardalis). Je známá svým výrazně deformovaným („ohnutým“) tvarem a hustými prachovými pásy protínajícími její jádro, což je důsledek gravitačního přiblížení se sousední galaxií NGC 2146A v minulosti. Patří mezi tzv. „starburst“ galaxie s velmi intenzívní tvorbou nových hvězd. Galaxie je vzdálená přibližně 70 milionů světelných let a objevitelem je Friedrich August Theodor Winnecke.

---

NGC 2146A

Datum snímání: 17. 9. 2026

Je spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Žirafy. Na obloze se sice promítá jen kousek od výraznější NGC 2146, ale ve skutečnosti leží ještě o několik milionů světelných let dále v pozadí. Jde o úhlově menší a plošně slabší objekt, spirální ramena odhalují jemnou strukturu a probíhající formování hvězd.
Galaxie je vzdálená okolo 80 milionů světelných let, objevil ji Edward Swift.

---

NGC 1003

Datum snímání: 18. 9. 2026

Pěkná spirální galaxie v souhvězdí Persea, nahlížená pod značným úhlem. Vyznačuje se rozsáhlým diskem s nižší plošnou jasností, asymetrickými prachovými pásy a uzlíky mladých hvězdokup, které svědčí o probíhající tvorbě hvězd. Patří do blízko ležící skupiny galaxií okolo NGC 1023. Galaxii objevil William Herschel a od Země je vzdálená přibližně 34 milionů světelných let.

---

ARP 99 (NGC 7547, NGC 7549, NGC7550)

Datum snímání: 19. 9. 2026

Arp 99 představuje výraznou trojici vzájemně se ovlivňujících galaxií v souhvězdí Pegase, vzdálenou od nás přibližně 210 až 220 milionů světelných let. Dominantním členem tohoto systému je čelně natočená lentikulární galaxie NGC 7550 (jasnost ~12,2 mag), kterou v roce 1784 objevil William Herschel. V těsné blízkosti se nachází deformovaná spirální galaxie s příčkou NGC 7549 s výrazně roztaženými rameny a slapovými proudy, a rovněž galaxie NGC 7547. Halton Arp zařadil tento systém do svého katalogu zvláštních galaxií pod číslem 99 v kategorii spirálních galaxií s eliptickým průvodcem. Skupina je zároveň součástí kompaktní skupiny Hickson 93 (HCG 93).

---

M31 – Velká galaxie v Andromedě

Datum snímání: 28. 8. 2022

Vládu nyní již přebírá podzimní obloha, kde je absolutním králem náš nejbližší velký galaktický soused – Velká mlhovina (galaxie) v Andromedě (M31). Tato galaxie je vzdálená cca 2,5 milionu světelných let a poprvé ji popsal perský astronom Abd ar-Rahmán as-Súfí již v roce 964.

Doufám, že se vám dnešní díl mého putování líbil. Pokud vám unikly předchozí části, můžete nahlédnout do I. dílu (Galaxie zimy 2025–2026) a II. dílu (Putování za galaxiemi II – Jaro 2026).

Na příští pokračování tohoto seriálu, pokud podzimní sychravé počasí dovolí, se můžete těšit okolo Vánoc. Kromě dalších zajímavých galaxií z NGC, IC nebo Arp katalogu se zaměřím také na Saturn. Jeho sezóna právě začíná a po cca deseti letech, kdy se plazil nízko nad obzorem ve Střelci a Vodnáři, se nyní přesunul do Velryby a kulminuje pro fotografování v mnohem zajímavější výšce, tj. více než 40° nad obzorem.

Jasnou oblohu všem!

Vyfotil a zpracoval Roman Hujer KaL

Počátkem září byla v galaxii NGC 7331 v souhvězdí Pegas objevena další jasná supernova (v loňském roce byla SN 2025rbs nejjasnější supernovou roku a tato je stejného typu ve stejné hostitelské galaxii), která dostala označení SN 2026aaiv. V současnosti má jas kolem 12 mag a je tak snadno viditelná v malých dalekohledech. Tak nepromarněte šanci vidět na vlastní oči hvězdu vzdálenou 40 milionů l.y.

Dokumentační snímek z Jablonce n. N., foto A. Majer

Pěkné snímky supernovy s prokreslenou strukturou galaxie NGC 7331 i menších okolních galaxií naleznete třeba zde nebo zde. V komentářích se můžete podělit o svá pozorování příp. údaj jakým nejmenším přístrojem jste supernovu viděli…

V září je už vše, jak má být, a kometární okénko vychází opět včas. Do novu zbývá jen pár hodin a zdá se, že bude o nadcházejícím víkendu i jasno, tak máme nejvyšší čas se podívat, co nám obloha na začátku podzimu přináší. Abych zjistil, co je k vidění, vyrazil jsem pro jistotu v uplynulých dnech raději do Alp. A výsledek? Máme tu hned desítku pěkných kometek vhodných pro malé dalekohledy s objektivem do půl metru.

Nejjasnější je 10P/Tempel. Ovšem pro našinec to v Jižní rybě na deklinaci −35 ° ani při jasnosti kolem 8,5 mag není žádná sláva. A přihlédneme-li k její rozplizlosti, stává se z ní docela obtížný cíl. Z alpské oblohy to je brnkačka pro malý triedr, doma bych na ni ale vzal to největší, co bych našel. Nebo možná počkal, až nabere zase směr vzhůru. Bude sice slábnout, ale aspoň se neutopí v bordelu nízko nad jižním obzorem. Kulminuje přesně o půlnoci.

Příjemné překvapení letošního léta – 220P/McNaught – je nad ránem stále dobře pozorovatelná. Nachází se nyní v Býku a postupně pomalu slábne. Nečekám, že by ještě předvedla nějaký trik, takže budeme svědky asi jen postupného umírání. Je celkem difúzní, tak doporučuji tmavou oblohu a spíše menší zvětšení. Má teď asi 12 mag. Dlouhý ohon, co je hezky vidět na fotkách, jsem už nevykoukal.

A následuje novinka v naší kometární hitparádě! 161P/Hartley-IRAS se již vyšplhala dostatečně vysoko, aby byla viditelná i od nás. Prochází Velrybou, takže je to opět spíše ranní objekt, a atakuje už 13. hvězdnou velikost. Patří do skupiny komet jako Halleyovka, vrací se každých 21,5 roku. Mezi lety 1950 a 2100 je toto právě nejlepší návrat, proto na nic nečekejte a pozorujte! Měla by teď do konce září rychle zjasnit až na 10 mag, tak se máme určitě na co těšit.

Ráno těsně před svítáním je rovněž správná chvíle na lov novinky z minulého okénka – C/2024 T5 (ATLAS). Ta je stále pod Orionem v Zajíci, pohybuje se jen zvolna a zjasnila už asi na 13,5 mag. Během podzimu začne stoupat výš a na přelomu roku by mohla zjasnit až k 12 mag, tak u ní nemusíme zatím tak tlačit na pilu. Neuteče.

Kdo by ale mohl zmizet, je 260P/McNaught. Tato kometka se nachází v současné době v maximu, září jako hvězdička čtrnácté velikosti, ale brzy to s ní půjde rychle z kopce dolů. Potěší alespoň poloha vysoko ve Vozkovi. To znamená, že to je opět cíl spíše pro ranní ptáčata.

A brzo ráno si přivstat vyžaduje další krátkoperiodická krasavice. 78P/Gehrels najdete o něco níž v sousedních Blížencích. A také je na svém maximálním lesku s číslem 14. Tahle mrška se podobně jako ta předchozí vrací každých zhruba 7 let. Pamatuji si dobře její návraty z let 2011 a 2018. Ale pozor! Raději lovte teď hned, při příštím návratu už po změně perihelu díky gravitaci Jupitera nebude našimi kukátky viditelná!

Následuje čtveřice s delší dobou oběhu. A všechny mají také kolem 14 mag. Nejdříve zvečera zapadá C/2023 R1 (PanSTARRS), neboť se nachází nízko ve Vahách. Od nás si o ní asi můžeme nechat jen zdát, z Alp to nebyla až taková hrůza. Z oblohy teď na pár měsíců zmizí, po novém roce ale bude opět viditelná, jen už bude o dost slabší. Kdo se s ní tedy ještě nerozloučil, má v září zřejmě poslední šanci.

Loučit se zatím nemusíme s C/2024 J3 (ATLAS), neboť se nachází hezky vysoko v Lyře. Slábnout bude pomaleji, ale i tak už má nejlepší chvíle za sebou. Bývala určitě snadnější, nyní s ní začínám už mít doma v 16″ problémy, chce to tedy aspoň BPD, tedy běžný půlmetrový dalekohled a dostatečně tmavou oblohu.

Jsou tu ale i kometky, co neslábnou, ale naopak příjemně zjasňují. Zde bych chtěl doporučit zejména slibnou C/2026 A2 (Bok) na severu v Draku, která do konce roku ještě o magnitudku posílí, nebo stagnující C/2024 R4 (PanSTARRS) v Labuti, co si jasnost kolem 14 mag udrží i po celý příští rok, takže se s ní budeme setkávat i v dalších dílech našeho kometárního přehledu.

Z něho jsem už vyřadil 88P/Howell, i když by teoreticky měla být stále v dosahu. Je ale tak silně difúzní, že je mnohem obtížnější, než by se mohlo zdát. A asi už nemá cenu se s ní trápit, dal bych ji už pokoj a počkal si pět let, až se zase vrátí.

To je celkem dlouhá doba, ale ono to uteče. Mnohem dříve tu však bude další kometární okénko s přísunem nových vlasatic. Znovu se nám po konjunkci se sluncem vrátí 169P/NEAT a na ranní oblohu rovnež konečně vstoupí 123P/West-Hartley, která tu byla naposledy v roce 2019. Je otázka, co tentokrát předvede 252P/LINEAR. Ta v roce 2016 dosáhla snadné triedrové viditelnosti. Letos to asi taková sláva nebude, ale i tak určitě stojí za pozornost.

Ale nechme se překvapit. Do konce roku je ještě daleko, v tuto chvíli nám teprv začínají pravé podzimní žně. Tak hurá na ně! Na kometyyy!

Vic KaL ◊!

PS: A jako vždy budu rád, když se podělíte se svými novými úlovky.

Po srpnových zatměních nám zářijová obloha nabídne třeba jasnou galaktickou novu v souhvězdí Šípu, zákryt Venuše Měsícem na denní obloze, Měsíc v Jesličkách i Plejádách nebo jenom možnost kochat se pohledem na Saturn s prstencem v dalekohledu.

Mapku k tisku v PDF stahujte zde: skymap_09-2026