V měsíci lásky se dočkáme dvou úplňků – ten druhý je trochu nepřesně označován jako Blue Moon a jistě se dočká značné pozornosti senzacechtivých médií… Za pozornost dále stojí pěkné seskupení Venuše a Jupiteru s mladým srpkem Měsíce mezi 18.–20. 5. nad západem.
Mapku s informace o dalším dění na obloze v květnu 2026 stahujte zde: skymap_05-2026
Máme tu Velikonoce, Měsíc pomalu ubývá a jak se zdá, žene se nám sem i hezké počasí. Hlavní kometární událostí dubna byl včerejší průlet komety C/2026 A1 (MAPS) perihelem. Ta bohužel nebezpečný manévr v těsné blízkosti Slunce nepřežila, takže žádná show podobná té od komety C/2011 W3 (Lovejoy) se nekoná. Zklamání to asi bude pro ty, co se chystali za ní vyrazit do jižních krajin, ostatní asi jen zamáčkou slzu. Nu, co se dá dělat? Zbylo nám tu ještě něco dalšího?
Ano! Zármutek nad skonem MAPSlíka nám alespoň částečně vynahradí ranní C/2025 R3 (PanSTARRS). Ale pozor, nebude tu s námi dlouho! Dva dny po tomto novu, který nastává 17. 4., projde přísluním a rychle zmizí na jižní oblohu. Máme tak už jen pár dní na její pozorování, které navíc zatím dosti ruší náš souputník. Ale kometka je to velmi jasná (nyní 6 mag a dále zjasňuje) a hezky kondenzovaná, takže i v malém trideru Měsíc-neměsíc snadno pozorovatelná jako malá kompaktní nerozlišitelná kulovčička. Teď nebo nikdy! Lovte během ranního svítání v Pegasu!
C/2025 R3 (PanSTARRS) 6. 4. 2026 nad obcí Fiscal v Pyrenejích cestovní sestavou SW Star Adventurer + AT60ED/360 mm, kamera ASI294MC Pro, 12×15 sekund. Foto: MaG
Večerní obloha je na výrazné kometky chudší. Tam nejvíce září neposedná 29P/Schwassmann-Wachmann. V tuto chvíli se jeví jako difúzní flíček asi 12. hvězdné velikosti, nikde ale není psáno, že nedojde k dalšímu outburstu. Nikam neutíká, loudá se pomalu na spodku Lva. Stačí na ni i trpasličí 10″.
Zejména v dospělých dalekohledech je stále ještě viditelná rozpadající se C/2024 E1 (Wierzchos). Ta se aktuálně nachází na rozhraní Oriona a Býka a 26. 4. proklouzne kolem Krabí mlhoviny. Je to už jen rozplizlý flek, který vyžaduje dosti tmavou oblohu, aby se dal vykoukat. Proto bude možná lepší se poohlédnout jinde.
Míříme tedy znovu na ranní oblohu. Tam nám slábne (12 mag) a difúznatí 24P/Schaumasse, na kterou nemusíme čekat až do rána, je vidět už i o půlnoci. Přechází z hlavy Hada do Panny a 26. 4. projde pro změnu těsně kolem hezké galaxie NGC 5746. Už to není, co bývalo, tak bude asi hezké se s ní nyní rozloučit. Vrátí se zase až za osm let.
Na rozhraní ocasu Hada a Hadonoše se nalézá také periodická 235P/LINEAR. Je ale o poznání slabší (14,5 mag), takže vhodná spíše pro větší apertury (16″+). Tato kometka se vrací zhruba každých 6,5 roku. Lepší to s ní při tomto návratu nebude, brzy začne rychle slábnout.
Naopak pomalu nám z 15. hvězdné velikosti zjasňují dvě zajímavé ranní kometky. Snadnější C/2024 J3 (ATLAS) v Delfínu by to mohla letos vytáhnout na 13 mag, težší C/2023 R1 (PanSTARRS) v sousedním Orlu zjasní asi jen na 14 mag. Ta se navíc zanoří do hustých oblastí Mléčné dráhy ve Štítu, tak to s ní nebude určitě jednoduché. Na druhou stranu prochází i několika temnými mlhovinami, proto není nic ztraceno.
Jasnost kolem 15 mag si udržuje stále i C/2022 QE78 (ATLAS) v Raku a podobně na tom je i C/2022 N2 (PanSTARRS) v Býku. Ty jsme ale už mohli pozorovat dříve.
Nově přichází na scénu 10P/Tempel. Tuhle starodávnou mršku jsem pozoroval již v letech 2010, 2015 a 2021, no a ona je tu potvora zas! Zatím je ještě slaboučká, nemá ani 15 mag, ale do léta by měla zjasnit až na 8. velikost, tak se máme na co těšit. Do té doby se třeba objeví i něco dalšího.
Dubnová rána si užívejte s eRtrojkou a za měsíc zase na shledanou!
Kometám zdar a těm, co se nerozpadnou, obzvlášť!
Vic KaL ◊!
PS: Co nového se vám podařilo v poslední době ulovit? Podělte se s ostatními v komentářích…
Hlavním lákadlem dubnové oblohy jsou bezesporu jasné komety – více v textu na druhé straně mapky…
Edit 4. 4. 2026 – kometa C/2026 A1 (MAPS) dle očekávání nepřežila průlet kolem Slunce, tudíž nebude po průchodu periheliem pozorovatelná… Zato C/2025 R3 na ranní obloze je bez problémů v dosahu malých triedrů i na městské obloze za svitu Měsíce…
Mapku stahujte v PDF zde: skymap_04-2026
Zimní putování za Galaxiemi z Caldwell a Herschel katalogu
Přestože hlavní sezóna galaxií vrcholí na jaře, i zimní měsíce nabízejí řadu pozoruhodných cílů. Během zimy 2025/2026 jsem se zaměřil na fotografování galaxií z katalogů Caldwell a Herschel, které jsou dobře dostupné ze severní polokoule a umožňují mi systematické doplňování mé sbírky.
11.–12. 12. 2025
Spirální galaxie v souhvězdí Žirafy (Camelopardalis), vzdálená přibližně 9,7 milionu světelných let.
Objevena byla Williamem Herschelem v roce 1788.
NGC 2403 patří mezi nejvděčnější spirální galaxie severní oblohy a právem je považována za jeden z klenotů Caldwellova katalogu. Svým vzhledem často připomíná galaxii M33, i když působí o něco kompaktnějším dojmem. Na snímcích vynikají jemně vinutá spirální ramena posetá množstvím oblastí tvorby hvězd, které galaxii dodávají velmi živý a přirozený vzhled.
15. 12. 2025
Velká spirální galaxie v souhvězdí Žirafy, vzdálená asi 10–11 milionů světelných let.
Objevena Williamem Frederickem Denningem v roce 1892.
IC 342 je jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejnáročnějších galaxií severní oblohy. Přestože patří mezi relativně blízké a rozměrově velké spirální galaxie, její skutečná krása je skrytá za závojem mezihvězdného prachu Mléčné dráhy. Právě proto si vysloužila přezdívku Hidden Galaxy – Skrytá galaxie.
18. 12. 2025
Protáhlá galaxie v souhvězdí Draka (Draco), vzdálená přibližně 11–14 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem roku 1793.
23. 12. 2025
Aktivní galaxie v souhvězdí Persea, ležící ve vzdálenosti přibližně 225 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1786.
24. 12. 2025
Ikonická galaxie viditelná zboku v souhvězdí Andromedy, vzdálená asi 27–30 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem roku 1784.
25. 12. 2025
Velmi tenká galaxie v souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici), vzdálená asi 14 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1787.
26. 12. 2025
Spirální galaxie v souhvězdí Raka (Cancer), vzdálená přibližně 67 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem roku 1783.
15. 2. 2026
Čočkovitá galaxie v souhvězdí Sextantu, vzdálená asi 32 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1787.
NGC 3115 působí na první pohled velmi stroze a elegantně, téměř geometricky. Její výrazně protáhlý tvar připomíná štíhlé vřeteno, podle kterého získala přezdívku Spindle Galaxy. Na rozdíl od spirálních galaxií zde chybí výrazná ramena. Dominantní centrální oblast plynule přechází do hladkého disku bez rušivých detailů, což dává galaxii velmi čistý a vyzrálý vzhled.
20. 2. 2026
Jasná spirální galaxie v souhvězdí Lva (Leo), vzdálená asi 30 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1784.
25. 2. 2026
Galaxie v souhvězdí Lva, vzdálená přibližně 70 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1784.
27. 2. a 10. 3. 2026
Nepravidelná galaxie v souhvězdí Honicích psů, vzdálená přibližně 12 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem roku 1788.
NGC 4449 patří mezi nejzajímavější nepravidelné galaxie severní oblohy. Na první pohled působí chaoticky, ale při hlubším pohledu je zřejmé, že jde o velmi aktivní systém s intenzivní tvorbou hvězd. Galaxie je bohatá na oblasti ionizovaného vodíku a připomíná spíše zvětšenou obdobu Magellanových mračen. Díky své aktivitě a členité struktuře je velmi fotogenická a nabízí množství detailů i při delších ohniscích.
Snímek této galaxie získal ocenění Top Pick Nomination na AstroBinu.
6. 3. 2026
Spirální galaxie Kapřík v souhvězdí Honicích psů, vzdálená asi 29 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1784.
7. 3. 2026
Známá „Velryba“ v souhvězdí Honicích psů, vzdálená přibližně 30 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1787.
12.–13. 3. 2026
Galaxie v souhvězdí Lva, vzdálená přibližně 33 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1784.
17. 3. 2026
Spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů, vzdálená přibližně 41 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem roku 1785.
18.–19. 3. 2026
Spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů, vzdálená asi 45 milionů světelných let.
Objevena Williamem Herschelem v roce 1785.
S příchodem astronomického jara sezóna galaxií zdaleka nekončí. Pokud počasí dovolí, budu pokračovat ve focení dalších objektů, které mi chybí do kompletace Caldwellova katalogu a případně i Herschelova katalogu.
Velkým pomocníkem je mi i má aplikace DSO dnes, která mi umožňuje výběr nejvhodnějších deep-sky objektů pro celonoční focení.
Roman H. KaL
Poslední dva večery letošní astronomické zimy nám přichystaly důstojné rozloučení s tímto ročním obdobím, neboť Země byla dočasně „zbavena“ atmosféry.
Shodou okolností jsem ve středu 18. března vyrazil na Rašovku na Ještědsko-kozákovském hřebenu. Zprvu dost silně foukalo, ale po západu Slunce se vítr jako mávnutím kouzelného proutku uklidnil a již letmé pohledy do okuláru při ustavování CPC 1100 dávaly tušit něčeho výjimečného. Obrazy hvězd byly krásně bodové namísto obvyklých „chlupatých machulí“ a Jupiter se rýsoval v zorném poli zcela bez hnutí. Jako jednu z ustavovacích hvězd jsem zvolil Rigel a když na něj přístroj najel, při 100násobném zvětšení tam Rigel B svítil zcela nepřehlédnutelně. Zkusil jsem proto Sírius a rovnou nasadil okulár 4,7 mm a světe div se – byl tam! Sírius B při zvětšení 595x jasně separovaný a celkem snadný objekt. Složky E a F v Trapezu pak byly úplná brnkačka.
Krátce po západu Slunce na Rašovce.
No ale vysoko nad hlavou svítil král dnešní noci, resp. Králomoc, jak zní staročeský název Jupiterův. Tady jsem nasadil binohlavu a jen měnil okuláry a pak přidával prodlužovací optické členy. Obraz (Ant. I) při 280x fantastický, při 466x stále výborný s jemnými detaily, 933x začíná obraz trochu měknout, ale stále velmi dobrý kontrast i detaily. Napadá mě ukrutná zhovadilost – do zenitového zrcátka zasouvám TV Powermate 2x, do něj Baader barlow 2,25x a do něj okulár ES 4,7 mm – zvětšení 2 680x!!!
Zrůdná kombinace powermate + barlow…
Neuvěřitelné, Jupiter zabírá polovinu zorného pole 82° okuláru a navzdory očekávání je na něm stále vidět řada věcí i když už bez jemnějších detailů. Oba hlavní rovníkové pásy jsou stále velmi zřetelně vykresleny i se svými nepravidelnostmi. V hlavě mi proběhla vzpomínka na report o pozorování 60“ Haleho teleskopem na Mt. Wilsonu a představuji si jaký pohled se asi naskytl těm několika málo šťastlivcům, kteří měli možnost podívat se na Jupiter v podobných zvětšeních přes 100“ a 200“ obry. Zmínky o tom v literatuře jsou.
Pokus o vyfocení Jupiteru mobilem za okulárem při zvětšení 2 680x.
Následujícího večera (19. 3.) jsem pozoroval doma na zahradě. Zvažoval jsem vytáhnout 20“ dobson, ale nakonec zvítězila lenost (protože jsem nevěřil, že by podobně klidná atmosféra mohla být i druhý večer po sobě…) a postavil jsem jenom 6“ apo refraktor na EQ6. První pohled na Jupiter přesvědčivý nebyl, seeing lehce nadprůměrný (Ant. II–III), GRS jasně viditelná a ve středu disku velký černý stín Ganymedův. Obraz se však stále zlepšoval až se ustálil na Ant. II a chvílemi opět i Ant. I. Používal jsem rovněž binohlavu a zvětšení 200x, 240x, 300x a 400x. Nemohl jsem se od okuláru odtrhnout a asi hodinu sledoval, jak GRS zapadá a stín se pomalu sune k okraji disku. Nepravidelná rozeklanost NEB s řadou ztemnění a zesvětlení se prostě neokouká. Také jsem zkoušel filtry – světle modrý 80A a kontrast booster. Na závěr jsem se pokusil zachytit vizuální vjem skicou. Myslím, že za tyto dva večery to byl nejlepší Jupiter letošní opozice, ne-li jeden z nejlepších, jaké jsem kdy vůbec viděl…
Kresba pořízená 6″ refraktorem.
Jak byl únor na hezké počasí skoupý, tak nám to březen vynahradil. Dalo se pozorovat každou noc od začátku měsíce, takže prvních 14 dní by bylo úžasných, jen kdyby tam nestrašila orbitální žárovka (a saharký písek). Měsíček ale postupně zháší, takže použitelná noc se každým dnem prodlužuje. Do novu, který nastává 19. 3., je už jen pár dní, tak si pojďme představit březnovou kometární hitparádu.
O přízeň nejjasnější kometky třetího měsíce roku 2026 soupeří hned čtyři jasné vlasatice. To už jsme tu dlouho neměli. Dvě na večerní obloze a dvě na ranní. Z nich jedna dvojice rychle zjasňuje, druhá bohužel ale už slábne. A kdybychom se dostali pod jižní oblohu, mohli bychom přidat k této čtveřici ještě další dva kousky. No není to paráda?
Zvečera můžeme sledovat postupně slábnoucí, ale stále výše se promítající C/2024 E1 (Wierzchos). Přechází z Eridanu do Býka a ze stávajících 10 mag do konce měsíce asi další magnitudu ztratí, stále ale bude snadným cílem i pro trpasličí dalekohlídky.
To C/2026 A1 (MAPS) sice hezky rychle zjasňuje, topí se nyní ale chvíli po západu slunce na soumrakovém nebi už v sajrajtu nízko nad západním obzorem. Co je platné, že má také 10 mag, když nám za chvíli zmizí v záři naší mateřské hvězdy, kterou začátkem dubna jen těsně mine. Proto pečte lovte teď! Nikde není zaručeno, že přežije průlet perihelem a předvede pořádnou šou. I když bychom si to dozajista přáli. Tak budeme alespoň doufat.
Ranní obloha je na tom podobně. Hezky vysoko v hlavě Hada pomalu uvadá kráska měsíců minulých 24P/Schaumasse. Udávaná jasnost kolem 10 mag ale klame. Je totiž velmi velká a difúzní, proto ne zas tak snadná, zejména na horší obloze. Berte na ni spíš větší kalibr, ať vás svojí rozplizlostí příliš nezklame. A i kdyby zklamala, nezoufejte!
Máme tu totiž perfektní náhradu. C/2025 R3 (PanSTARRS) stále potěšitelně zjasňuje a má se konečně k světu. Překonala již hranici 10 mag a zatím nehodlá brzdit! Je hezky kondenzovaná, takže vypadá jako malá kulovčička a na ranním nebi v Pegasu nejde přehlédnout. Jen je za svítání stále dost nízko. Pomalu se to ale zlepšuje. Jenže v dubnu udělá otočku a zalomí to zpátky ke Slunci a frnk na jižní oblohu, tak nemůžeme moc otálet. Žádná šance během tohoto novu se proto nesmí promarnit!
Jestli je půlnoc pro vás ten pravý čas, tak vaše kometa bude 29P/Schwassmann-Wachmann. Ta tou dobou totiž kulminuje pod ocasem Lva a snadno se tam i nad φ Leo hledá. Díky nedávným outburstům je stále v dobré formě, má kolem 11 mag, ale každým dnem opět více difúznatí. Nikde není ale rečeno, že s bláznivými nápady pro letošek končí. Je proto dobré ji průběžně sledovat, stačí vám na to trpasličí desetipalec.
Bohatou nabídku mám i pro plnoleté bumbrlíčky. Komet kolem 15 mag je na obloze stále fůra. Zvečera se dají pořád pozorovat C/2022 N2 (PanSTARRS) nebo 240P/NEAT, později v noci vysoko v Raku můžeme ulovit C/2022 QE78 (ATLAS). Nad ránem toho je také dost. Nejprve 235P/LINEAR a C/2021 G2 (ATLAS) v Hadonoši a poté C/2023 R1 (PanSTARRS) s C/2024 J3 (ATLAS) v Orlu. V Pegasu pak kromě výše zmíněné eRtrojky nezapomeňte na C/2026 B2 (Sun-Gao). Ta ve svém slábnutí lehce zaváhala a o maličko se zase rozzářila, takže její dny ještě nejsou zdaleka sečteny! Minule zmiňovanou C/2025 L1 (ATLAS) už nehledejte. Než k nám z jižních vod doplula, tak se rozplynula. Je po ní. Tady bohužel neplatilo pověstné „kdo si počká, ten se dočká“. Škoda. Budiž ji vesmír lehký.
A to je pro dnešek vše. Budeme s napětím sledovat, jak se Ájednička vyvine, jestli z ní něco (třeba ohon) od nás uvidíme a co z ní zůstane. V dubnu si povíme…
Vic KaL ◊!
PS: Lovíte? Lovíte? Tak se pochlubte!
Na březnové večerní obloze se počátkem měsíce rozloučíme se Saturnem, ale dále na ní září jasná Venuše. Jupiter má ideální podmínky pro pozorování dalekohledem a v několika posledních dnech jsme byli svědky výborného seeingu, tak neváhejte a pozorujte – již 10x zvětšující triedr odhalí pohyby čtyř největších měsíců, malý dalekohled s průměrem 6-8 cm se zvětšením kolem 100x ukáže oblačné pásy i GRS a stíny přecházejících měsíců, většími přístroji pak lze sledovat další podrobnosti v atmosféře planety. Kometa Wierzchos docela zklamala, tak můžete zkusit C/2025 R3, která nyní rychle zjasňuje. Koncem března zakryje Měsíc na večerní obloze hvězdu Regulus.
Mapku v PDF stahujte zde: skymap_03-2026
Mám ty zimní večery nebo rána rád, když se sejde chladný a průzračný vzduch s možností viditelnosti jasného Merkuru. Ten pak září nad obzorem nepřehlédnutelně jako velmi výrazná hvězda. Takové okamžiky ale nejsou časté. V období, kdy má planeta alespoň −1 mag, může být planeta dost nízko a často nevyjde počasí. Únor 2026 však patřil k těm, kdy nám pozorování vyšlo. A navíc bylo možné vidět všechny planety, tedy kromě Marsu, který má nevýhodnou polohu ráno a je opravdu blízko Slunci.
Merkur 15. 2. 2026 ze Severáku v Jizerských horách. Merkur (−0,9 mag) je dole vpravo nad Ještědem a Saturn (+1,1 mag) je nahoře uprostřed u kraje snímku.
Už jsem zažil Merkur o ještě vyšší jasnosti, ale letošní viditelnost 15. února z hor za dobré průzračnosti po dlouhé době předčila očekávání. Stačilo kouknout očekávaným směrem a nad Ještědem svítila výrazná mírně načervenalá hvězda. O něco výše byl navíc ještě Saturn s velmi slabým Neptunem, pod Plejádami Uran a v Blížencích Jupiter, přes který zrovna začal přecházet Io se svým stínem. Docela příjemná planetární procházka byla dobrým doplňkem k snaze zachytit několik slabých komet. Venuši jsem už nestihl, byť musela být už také dobře vidět, než zapadla, ale schoval jsem si její lov na později.
Další příležitost přišla 20. února. Ještě v iQLANDII jsem zaznamenal krásně jasnou oblohu se srpkem Měsíce a poté cestou z práce, mezi Libercem a Jabloncem, s výhledem na Ještěd konečně zachytil Venuši alespoň fotograficky mobilem. Okem byla na mě moc slabá. Mohly za to i nasouvající se mraky.
Doma po setmění pak ale vykoukl krásně i Merkur a Saturn. Už to viditelně bylo horší, ale pořád byl dobře vidět a opět se potvrdilo, že jestli někdo ve středověku neviděl Merkura, tak to je jen pověra. Tato planeta je několikrát ročně dobře vidět. Stačí jasná obloha a výhled k obzoru.
Momentka 20. 2. 2026 z terasy iQLandie s právě mizícím Sluncem a slabým srpkem Měsíce nahoře.
Měsíc za již o něco větší tmy o půl hodiny později nad Prosečí u Jablonce n. N.
Konečně i Venuše na ještě světlém nebi, zatím nebyly podmínky ke spatření okem.
Měsíc, pod ním Saturn a níže u středu záběru Merkur. 20. 2. 2026.
—
K planetám jsem se nakonec dostal vícekrát, ale opravdu špičkové bylo pozorování 25. února, kdy prakticky všude byl velmi dobrý seeing. Nadto večer byla skvělá dohlednost. Už za světla jsme okem viděli Venuši, nemusela být ani kdovíjaká tma, ale pak se přidal i okem viditelný Merkur, přestože byl níž a zeslábl a samozřejmě byl vidět i nedaleký Saturn. Hned u něj byl pomocí dalekohledu viditelný Neptun. Hůře při zvětšení 40, bezvadně při 200×. Uran na rozdíl od Neptunu byl zřetelný lehce namodralý kotouček. Jupiter byl opravdu překrásný, GRS přímo svítila a obraz byl chvílemi klidný i několik sekund bez hnutí. To se jen tak nevidí. Do toho nádherný Měsíc po první čtvrti.
Na ořezu záběru přes 24mm objektiv je docela pěkně vidět Venuši u obzoru, vpravo nahoru od ní Merkur a vlevo nahoru od něj Saturn.
Přikládám zajímavou koláž mobilovek za okulárem – duhová Venuše byla naprosto úchvatná, ale i Merkur potěšil a fáze ukousnutého Měsíce byla zřejmá.
Momentky za okulárem 25. 2 2026 mobilem za okulárem dobsona GSO250. Venuše, Merkur, Saturn a Jupiter.
Potěšila mě bezproblémová viditelnost dlouhoperiodické proměnné Mira Ceti. Na tu jsem posledně zapomněl se zaměřit. Komety Wierzchos a MAPS byla slabé, zvláště ta Kreutzovka je strašně difúzní a prakticky se nedala zachytit.
Pohled k jihozápadu na souhvězdí Velryby s hvězdou Mira, která je vidět takhle dobře jen kolem maxima, které se opakuje asi po 300 dnech.
Z živého pozorování na tabletu mám na ukázku dvě klasiky ze souhvězdí Oriona – oblast Plamínku a Koňské hlavy a pak Velké mlhoviny v Orionu. Na slabší mlhoviny jsem mířil kamerou dvě minuty, na tu jasnější stačilo 30 sekund (přes 10cm dalekohled).
Měsíc 25. 2. 2026, momentka z živého pozorování
MaG
Typické mizerné zdejší únorové počasí mě donutilo popřemýšlet o zemích, kde vědí, jak vypadá sluníčko, kde se jen nedívají na mraky, zkrátka jsem potřeboval vymyslet, kam vyrazit pozorovat, kde jasná obloha není jen sen. Naštěstí se takové místo našlo na počátku týdne hned u našich jižních sousedů, takže jsem nemusel cestovat nijak daleko. Proto aby mohlo vzniknout toto okénko, vydal jsem se letos poprvé do rakouských Alp. A vyplatilo se.
Z dobré dvacítky aktuálně viditelných komet se jich podařilo odpozorovat sice jen 15, když v druhé půli noci ještě rušil couvající Měsíc, všechny důležité se ale zalogovat podařilo a to hlavně díky výtečným podmínkám a také přítomnosti 27″ cestovního dobsonka. Zde uvedu jen ty jasnější, neboť předpokládám, že takovými kukátky se u nás příliš často nepozoruje.
Než přijdou na řadu nové krásky, musíme se spokojit se slábnoucí 24P/Schaumasse jako nejjasnější kometce únorové nabídky. Stále se sice drží kolem 10. hvězdné velikosti, je ale pěkně velká a hodně difúzní, takže vyžaduje kvalitní oblohu. Bohužel kulminuje až nad ránem na rozhraní Pastýře, Panny a hlavy Hada, takže to je objekt spíše druhé půle noci.
Pokud chcete zkusit raději něco na večerní obloze, tak rozhodně doporučuji rychle zjasňující C/2025 R3 (PanSTARRS). Tu najdete v Pegasu, který ale brzo zapadá. Viditelnost zvečera se tedy den za dnem zhoršuje, ale začne být lépe pozorovatelná pak zase nad ránem, tak o nic nepřijdeme. Nyní má kolem 13 mag a bude zajímavé sledovat, kam až to v dubnu, kdy projde perihelem, dotáhne. Věřím, že to bude nakonec pěkná triedrová kometka.
C/2025 R3 (PanSTARRS) 15. 2. 2026 18:55 SEČ, 3×60 s, ASI294MC Pro, Omegon RC8 (200/1624 mm)
Ještě větší pecka by mohla být první letos objevená kometa C/2026 A1 (MAPS). Nebudu spekulovat, jak to s tímto zajímavým Kreutzem dopadne, jen zmíním, že už je pozorovatelná a 27″ zrcadlo potřeba není (i když na prvotní vyhledání nebylo na škodu). Nachází se jen nízko nad jihem na začátku astronomické noci a prochází zajímavými oblastmi plných galaxií na rozhraní Pece a Eridanu. Jak už to tak u těchto lízačů slunce bývá, lepší podmínky mají pozorovatelé na jižní polokouli. Díky objevu dlouho dopředu před přísluním ji ale nyní můžeme pozorovat i my seveřané. Překonala hranici 15 mag, tak hurá na ni!
C/2026 A1 (MAPS) 15. 2. 2026 19:15 SEČ, 8×60 s, ASI294MC Pro, Omegon RC8 (200/1624 mm). Kometa je nenápadný slabý flíček uprostřed vedle dvou hvězd cca 16 mag.
Kdo se ještě nerozloučil s interstelární kometkou 3I/ATLAS, tak má poslední šanci! Ta také překonala magickou hranici 15 mag, ale opačným směrem. Slábne nyní opravdu rychle, takže o březnovém novu si o ní necháme už jen zdát. Hledá se snadno vysoko v Blížencích nedaleko Eskymáka, jen se nesmí zrovna promítat na nějakou slabou hvězdičku, kterých je kolem nespočet.
3I/ATLAS 15. 2. 2026 20:20 SEČ, 5×60 s, ASI294MC Pro, Omegon RC8 (200/1624 mm)
Komet kolem 15 mag je na obloze ostatně mnohem více. Slábnoucí 240P/NEAT v Býku u Plejád a stejně nanicovatou C/2022 N2 (PanSTARRS) jen o kousek vedle přes hranice v Beranu už skoro nemá smysl zmiňovat. Možná bych dal ještě šanci C/2022 QE78 (ATLAS) v Raku, která je přeci jenom o něco snazší (14,5 mag), nebo podobně slabé (14 mag) ranní 235P/LINEAR ve Štíru, případně ještě znovu se objevující C/2021 G2 (ATLAS) z Hadonoše. Zmínit ale určitě musím darebnou 29P/Schwassmann-Wachmann, která mi opět provedla záludnost.
Zatímco první noc (8. 2.) jsem ji v 20″ sotva vyduchařil jako slaboučkou mlžinku s trochu jasnějším jadérkem, hned další pozorování (9. 2.) jsem valil bulvy. Na jejím místě zářila jasná hvězda 12,5 mag! Tedy outburst v přímém přenosu! Vzpomněl jsem si při tom na podobnou kulišárnu, co mi udělala 12P v létě 2023. Slabou původní obálku 29P se podařilo vykoukat až v 27″ zrcadle. Divím se, že se o tom nepíše v odborných kruzích. Asi mají kometáři teď jiné starosti.
A jednou z těch starostí bude kromě budoucnosti výše zmíněného sungrazera asi i nová kometa SWAN, kterou svět neviděl. Takže ani já :) Nebyla ještě fotografována ze Země, ale už je to na spadnutí, si myslím, tak se snad pak záhy dočkáme i definitivního označení. Co už jméno má, je kometa C/2026 B2 (Sun-Gao). A je i viditelná. Měsíc neměsíc, na ranní obloze v Delfínu byla z Alp celkem snadná. Ze stávajících 13,5 mag ale bude rychle slábnout, takže o tomto novu bude asi jediná šance. Snad vyjde počasí.
Nabídka pro druhý měsíc roku 2026 je téměř kompletní. Chybí v ní z jižních vod vystupující ranní C/2025 L1 (ATLAS), které doposud vadil Moonulák, a C/2024 T5 (ATLAS), co je s deklinací −33 ° pořád proklatě nízko. Ale ty klidně ještě počkají. Navíc do příště zjasní. Za svítání se nám znovu objevují staré známé C/2024 J3 (ATLAS) a C/2023 R1 (PanSTARRS). Obě jsem viděl naposled v prosinci a rovněž i s nimi není žádný spěch. Neutečou. Tak se mi zdá, že se máme na jaře na co těšit!
To je prozatím vše. Nov nastává už 17. 2., za necelý týden, je potřeba být připraven! Hurá na ně!
Kometám zdar!
Vic KaL ◊!
PS: Teď se zdá, že by se v neděli mělo vyjasnit i u nás! Jsem zvědav na vaše úspěšné i neúspěšné pozorování. Pochlubte se! Lovu zdar!
Neuvěřitelně zajímavá, jasná a dynamická polární záře navštívila naši oblohu 19. ledna. Když jsme na obloze viděli ty rychle se objevující a zase zhasínající světlé oblaky, nebo rychle se měnící zelené záclonky nad severem, asi by nás nenapadlo, jak vzdálené jsou tyto výrazné středoevropské záře od třeba i trochu méně výrazných září na severu Evropy. Dobře nám to ale připomnělo pozorování výpravy Vojana a Kuby do Švédska. Byli ve správný čas na správném místě a přálo jim i počasí. A tak zažili ještě hezčí a dynamičtější polární záři, než se dá vidět u nás.
Nejprve se ohlédněme za tou lednovou září. Něco takového tu přeci jenom ještě nebylo. Nebo? Přesně nad tím jsem se zamýšlel. Ano, už naživo jsem při natáčení unikátních videozáběrů říkal, že za něčím takovým se musí do Švédska a že jsem něco takového dosud neviděl, takže mimořádné to bezpochyby bylo.
Polární záře 19. 1. 2026 ve 22:37 SEČ, Canon R6MkII, Sigma 24mm, F2.8, 1 sekunda, ISO3200.
Polární záře 19. 1. 2026 ve 22:38 SEČ, Canon R6MkII, Sigma 24mm, F4.5, 2 sekundy, ISO3200. Zleva ořez do čtverce.
Jedno je jisté. Už jsme tu měli větší a jasnější polární záře. Nezapomenutelná je především ta z noci 10. na 11. května 2024. Podle záběrů těch šťastlivců, co neměli nad sebou oblačnost, ale i podle toho, jak dynamické v ní byly změny, jak se také objevovaly jasné skvrny a zase rychle mizely, musela tato záře předčit svou intenzitou tu poslední z ledna 2026. A podobné intenzity, i když opět výrazně schovaná za oblačností, musela být Halloweenská záře 30./31. 10. 2003. Osobně jsem tehdy viděl zelenou i červenou záři sahající až na jihovýchod do Oriona. Velká svým rozsahem byla nepochybně i následná záře 20. 11. 2003. Za mě tyto tři byly jasnější než ta poslední.
Každopádně 19. leden 2026 se stejně zapíše do historie, protože způsob, jakým se vše dokonale sešlo a jak ohromující divadlo to na obloze bylo, přes všechny možné pochybnosti řadí tuto záři mezi nejunikátnější zážitky posledního čtvrtstoletí. A že se to opravdu dokázalo sejít! Na Slunci se objevila pěkná aktivní oblast, byť nijak velkého rozsahu, ale dost aktivní, aby vyprodukovala i několik silných erupcí. A hlavně ta nejlepší X2,1 se odehrála 18. 1. zrovna v době, kdy se skvrna nacházela poblíž středu slunečního kotouče.
Slunce se skvrnami a vyznačenou aktivní oblastí AR4341 18. ledna večer. Zdroj: NASA/SDO/HMI.
18. ledna došlo v AR4341 k silné a dlouhotrvající erupci X1,95. Už na první pohled bylo jasné, že je doprovázena i silným výronem plazmatu z koróny. Zdroj: NASA/SDO/AIA.
Animace oblaku plazmatu (halo CME) v koronografu CCROR-1 na geostacionární družici GOES-19. Zdroj: NOAA.
Uvolnění oblaku částic, CME (Coronal Mass Ejection) bylo také ukázkové. Šlo o téměř ideální kruhovou CME, nebylo pochyb, že oblak hmoty je mířený přímo k Zemi. Co potom hodně překvapilo byla i poměrně silná protonová bouře, která neustále sílila až 19. ledna večer při příchodu CME dosáhla maxima na úrovni nejvyššího stupně S4, což nastalo poprvé od roku 2003.
Předpověď šíření plazmatu hovořila o průchodu kolem Země 20. ledna v 1:00 SEČ. Shodovaly se na tom vzácně oba modely NASA i tento NOAA.
Radiační bouře S4 19. ledna 2026.
Záznam slunečního větru v Lagrangeově bodě L1 z doby, kdy prošla CME.
Samotný příchod CME překvapil. Dorazila dříve dokonce i než předpovídaly modely NASA a NOAA (oba očekávalay průchod CME kolem 1 SEČ 20. ledna). Sluneční vítr dosáhl velmi nadprůměrné rychlosti 1100 km/s, okamžitá maximální změna v magnetickém poli slunečního větru byla impozantních více než 90 nT a Bz komponenta spadla v jednu chvíli na neuvěřitelných -58 nT. V tu chvíli bylo jasné, že to nemůže zůstat bez odezvy v magnetosféře Země a to se taky stalo. Začalo to přitom nenápadně slabou červenou září, která postupně rostla od 21:20 až do 22. hodiny. Ačkoli první dynamické světlé záblesky se objevovaly již od 21:55, hlavní první vlna měnících se záclon světlé zelené barvy přišla až kolem 22:15. Ale pak se to opravdu rozjelo a to, co jsme měli možnost pozorovat, bylo skutečně mimořádným divadlem.
Kp index byl krátkodobě až na hodnotě 9,68 a i v tříhodinových průměrech dosáhl nejvyššího stupně. Index záře byl nakonec hodnocen jako G4 s občasnými zvýšeními na nejvyšší stupeň G5.
Když se začaly v blízkosti zenitu rozsvěcet výrazné bílé až tyrkysově zelené oblaky, nebylo pochyb, že se děje něco, nad čím v tu chvíli zůstával rozum stát. A tento jev trval především od 22:30 do 22:50 a oblaky se postupně stěhovaly víc a víc k jihu a občas tvořily souvislý pás od východu k západu.
Výběr šesti snímků z období maxima dění. Canon 6Dmod a Sigma 8 mm, ISO1600, F5, expozice 5 sekund.
Mozaika fotografií 24mm objektivem Sigma při F2.8 postupně F4.5, 8 s, postupně 1 sekunda, ISO3200.
Světé oblaky nás poté pomalu opouštěly, poslední jsem zaznamenal kolem 23:02, a pak už pokračovala jen sama o sobě velmi výrazná červená a pod ní zelená záře nad severem, která tam vlastně svítila celou dobu. Intenzita směrem k půlnoci klesala a tak jsem už pak dál nepozoroval. Famózní zážitek už nám prostě neměl kdo vzít a bylo na čase ho jet domů vstřebat. Pro mě osobně bylo pozorování umocněno tím, že jsem mohl vidět celý průběh záře od jejího počátku až do poklesu z velmi tmavé loklaity na Severáku v Jizerských horách. Navíc panovalo zcela jasné počasí a fáze Měsíce byla kolem novu. Byly to prostě neopakovatelné a ideální podmínky.
Polární záře 4. 2. 2026 ve 20:05 ze severního Švédska. Canon R6MkII, Sigma 24 mm, ISO3200, F2.5, exp. 2,5 sekundy. Foto: Jakub Kuřák
A nyní oklikou zpět k poslednímu zážitku, který si nadělili Vojan s Kubou ve Švédsku. Naplánovali totiž výlet k polárnímu kruhu ideálně v době, kdy zrovna na Slunci z ničeho nic vylezla nová velmi aktivní oblast. Okamžitě v ní začalo docházet k velmi silným erupcím, ale tedy co bylo unikátní, prakticky kromě jediné nebyly doprovázeny výrony plazmatu (tedy žádné CME a žádné jasné polární záře). Přesto měli hoši štěstí, protože 2. února po půlnoci našeho času zde došlo k jedné z nejsilnějších erupcí aktuálního maxima sluneční aktivity, kategorie X8,1. A hlavně došlo i ke slabé CME, jejíž okraj nás měl zasáhnout během týdne, kdy se hoši vydali na sever.
Rychlý vývoj skvrn v aktivní oblasti AR4366. Zdroj: NASA/SDO/HMI
Pouze nenápadná, ale i zčásti k Zemi mířená CME se vynořila po extrémně silní erupci X8 2. 2. 2026. Zdroj: NASA/ESA/SOHO
A skutečně, v noci ze 4. na 5. února byla v severním Švédsku vidět nádherná polární záře, přesně když ideálně odpoledne narazila vlna částic na zemskou magnetosféru. Z fotografií a videa je patrné, že šlo o mimořádný zážitek zcela jiný, než jaký můžeme pozorovat u nás. Přitom Kp index dosahoval jen mírné intenzity 3-4 a výchylky v magnetickém poli slunečního větru nebyly výrazné. Hoši však byli ve správný čas na správném místě, přesně u okraje aurorálního oválu, kde docházelo k velmi rychlým a intenzivním změnám, ne nepodobným tomu, co jsme zažili 19. ledna u nás, jen zde s mnoha drobnými detaily v pruzích po celé obloze.
Okamžiky z polární záře 4. února 2026 na fotografiích Jakuba Kuřáka ze severního Švédska.
Okamžiky z polární záře 4. února 2026 na fotografiích Jakuba Kuřáka ze severního Švédska.
Celooblohový záběr 4. 2. 2026 ve 20:03, Canon 6Dmod, Sigma 8 mm F3.5, ISO5000, 13 s. Jakub Kuřák
Celooblohový záběr 4. 2. 2026 ve 21:57, Canon 6Dmod, Sigma 8 mm F3.5, ISO6400, 8 s. Jakub Kuřák
Celooblohový záběr 4. 2. 2026 ve 22:18, Canon 6Dmod, Sigma 8 mm F3.5, ISO6400, 8 s. Jakub Kuřák
A nejlepší na tom všem je, že podobný zážitek si může dopřát každý, kdo se s Vojanem domluví a nechá se jím doprovázet. Má nejen zkušenosti, ale především vlastní ubytování přímo na polárním kruhu.
Autor textu a fotografií Martin Gembec, foto Švédsko: Jakub Kuřák.