Messiérovský maraton 2026
Po delší odmlce se podařilo skloubit parametry jako je počasí, fáze Měsíce, průzračně jasná obloha a čas. Opět jsem se tak mohl vrátit k hledání objektů Messiérova katalogu pěkně od večera do rána, respektive letos od západu Slunce doslova do jeho východu. Tentokrát jsem měl jako hlavní plán ověření seznamu objektů, který jsem měl připravený již v roce 2009 a který jsem chtěl vylepšit. Dále jsem chtěl ověřit, jestli je možné skloubit pozorování dalekohledem s fotografováním, aniž bych byl ve stresu. A konečně jsem chtěl udělat radost naší nadějné mládeži, Matějovi a Davidovi z astrokroužku, kteří již na svůj věk kolem 15 let pořizují pěkné snímky deep-sky a planet, a tohle je určitě hodně lákalo zažít. (Vydáno zatím nedokončené, ale na konci je video s celým maratónem).
Refraktor WO 72/430 FD na HEQ-5. Foto: Matěj Merunka
Kýžená noc měla původně nastat kolem víkendu, ale nakonec jsme museli volit všední dny ze čtvrtka na pátek 12:/13. 3. K mému velkém štěstí jsem si mohl vzít částečně volno a pracovat pouze odpoledne a hoši měli jarní prázdniny. Takže vlastně nám docela přálo štěstí. A to i co do vyjasnění za studenou frontou, kde jsem tajně doufal v průzračné nebe a to se víceméně naplnilo do putníku.
Pro pozorování očima jsem zvolil osvědčené vybavení v podobě nadstandardně velkého binokuláru Celestron 20×80 na bytelném dřevěném stativu a to jsem doplnil o dobson GSO 250/1250 mm. V něm jsem nejraději používal okulár SkyWatcher Aero ED 30 mm s opravdu krásným zorným polem téměř 1,5 stupně při zvětšení cca 40× a pro větší přiblížení stačil Pentax SLC XL 14 mm, který v dobsonu při zvětšení asi 90× poskytuje zorné pole přes 0,5 stupně. Pouze Jupiter jsem si zvečera prohlédl i přes SkyWatcher Planetary 7 mm, kdy při ještě tehdy slušném seeingi Ant II-III byly dobře patrné pásy, GRS a nějaká zvlnění v jižní části severního rovníkového pásu.
Pro fotografování jsem zvolil také velmi oblíbenou a osvědčenou sestavu, kde nehrozí rychlé rozostřování a nutnost kolimace. Refraktor WO FLT98 s rovnačem a reduktorem WO AFR-IV jsem v ohnisku 510 mm doplnil kamerou ZWO ASI294MC Pro, která poskytuje krásné barevné obrázky, jež jsem si rovnou prohlížel na iPadu a dělal vždy screenshot, plus ukládal FITs snímek pro případné pozdější zpracování. Celé to tedy kontroloval a snímal ASIAIR Plus na montáži EQ-6 s elektronikou OnStep. Pro pointaci jsem používal 50 mm hledáček s kamerou ASI120MM, ale u obzoru nebo za svítání, když nebylo dost hvězd, jsem se raději spolehl na EQ-6, která většinu minutových expozic udrží perfektních a pointer při ztátě hvězd snímek spíše pokazí.
Momentka mobilem Pixel 8 Pro. Vlevo HEQ-5 s WO72, dále EQ-6 OnStep s WO FLT98/510, binokulár Celestron 20×80 a dobson GSO 250/1250 mm.
Jak jsem napsal v úvodu, tentokrát to byla akce doslova od západu Slunce k jeho východu. Chtěl jsem být včas na místě, kterým byla louka u větrné elektrárny nad Řasnicí na Frýdlantsku. nevěděl jsem, zda bude možné zde být celou noc, ale chtěl jsem se vyhnout přjezdu na Bulovku, což bylo záložní místo, ale zvečera hrozil výskyt oblačnosti. Nakonec jsme zde zůstali a připravilo mě to jen o jeden objekt M70 (protože nevylezla zpoza hory Smrk), takže to není tak hrozné.
Západ Slunce 12. 3. 2026, mobil Google Pixel 8 Pro, teleobjektiv, zoom 16×
Večerní panorama 12. 3. 2026 zapadajícího Slunce nad Řasnicí.
Když se začíná stmívat, je dobré mít už připravené dalekohledy, protože v souhvězdí Ryb a Velryby se skrývají galaxie M74 a M77, které jsou poměrně obtížnými objekty k pozorování, zvláště když se stane, že se na maraton vydáme později koncem března. Zvláště galaxie M74 je plošně slabá a někdy spatříme už jen její jádro. Při pozorování je dobré si raději hned po setmění vyhledat také kulovou hvězdokupu M79 v Zajíci. Pod Orionem už poměrně brzyklesá k obzoru. Další objekty už tolik nespěchají. Rychle je třeba ještě vyhledat plošně slabší M33. Galaxie v Andromedě M31 a její průvodci jsou přinejhorším k vidění ráno, ale večer je uvidíme velmi dobře a bez spěchu.
Ukázka vzhledu a jasu prvních tří večerních objektů – galaxie M 74 v Rybách, M 77 ve Velrybě a kulová hvězdokupa M 79 v Zajíci. Expozice 60 sekund, výřezy 1:1
Galaxie M33 je fotograficky výrazná a s detaily ramen nebo známou velkou NGC mlhovinou vlevo nahoře u kraje, ale vizuálně je to slabý flek bez ramen. M31 a průvodci M32 a M110 nabízí lepší podívanou.
Dalšími objekty, které má smysl lovit po procházce níž nad obzorem jsou oblast Perseus-Kasijopea a potom samozřejmě Orion a okolí, kde se to také postupně sklání níže. V Kasijopeji jsem narazil cestou k M52 na zajímavou velmi hustou hvězdokupu NGC 7789. Tento klenot objevila až Caroline Herschel v 18. století. A když už jsme u té M52, tady je výhoda mít na maraton i kamerku, protože vedle ležící Bublinka je prostě objekt moc hezký k vidění, navíc nedaleko je ještě jasná vodíková mlhovinka NGC 7538.
Otevřená hvězdokupa M52, mlhovina Bublinka NGC 7635 a mlhovina NGC 7538.
Vlevo mlhovina NGC 281 Pacman a vpravo pozapomenutý klenot NGC 7789.
Když přičteme další nádherné hvězdokupy v okolí, člověk se tu rád pozastaví. Kromě M103 bych rozhodně doporučil ještě NGC 357 Človíček, mlhovinu Pacman (vizuálně teda dost nevýrazná) a samozřejmě neoficiální M111, kterou jsme si prostě do katalogu přidali. Tou je dvojitá otevřená hvězdokupa v Perseu. Pěkně viditelná pouhým okem, krásná v binaru i velkém dalekohledu. V oblasti Persea jsou ještě M34 a malinká nenápadná M76, tedy Malá činka, tak teda na tu pozor, je to jeden z nejslabších objektů katalogu, ale na fotce krásně dvoulaločná.
Sestava objektů v okolí M103 je vždy pěkná k vidění. Zde M103 vpravo u okraje a vlevo zdola NGC 659, NGC 663 a NGC 654.
Hvězdokupa NGC 457 Človíček, M34 a planetární mlhovina M76 Malá činka
Zcela mimo kategorie běžných Messiérů stojí několik objektů tak jasných a velkých, že snad ani katalogizovat nepotřebují. Princeznami mezi nimi jsou určitě Plejády, M45.
M45 Plejády vyniknou již minutovou expozicí i s mlhovinami okem nepozorovatelnými.
Při naší cestě se vracíme zase k obzoru. Tentokrát chytáme jasnou M41 pod Siriem, slabší M93 a především pěknou dvojici M46 a M47 v Lodní zádi. Vždycky se rád podívám větším zvětšením na moc pěknou planetární mlhovinu uvnitř hvězdokupy M46.
Jakoby z jiného světa, podobně jako Plejády, jsou mlhoviny v meči Oriona. Především královna M42 spolu s nerozlučnou M43 a také nádherným Běžícím mužem Sh2-279 tvoří parádní cíl právě pro dalekohled s ohniskem kolem 500 mm. Studovat Trapez uvnitř M42 a všechny ty kontrasty jasných i temných mlhovin je krásný zážitek.
Orion ale nabízí také fotogenickou oblast u Alnitaku v jeho opasku. Okem tam tušíme Plamínek, ale jinak až fotka odhalí fascinující detaily a tvar této mlhoviny, nebo neviditelnou temnou mlhovinu Koňská hlava B33, promítající se před svítící IC 434. Nad nimi pak stačí popojet za reflexní mlhovinou M78.
William Optics v akci. V popředí WO FLT 98/510, v pozadí WO 72/430 FD. Oba osazeny chlazenou kamerou (barevná ASI294MC Pro na větším MaGově a na Matějově černobílá ASI1600MM Pro s filtrovým kolem na zadním. Foto: Matěj Merunka
Momentka z 5:38 na začátku občanského svítání. Nad Jizerkami Měsíc, vpravo u kraje Antares.
Když se za pozorováním zpětně ohlédnu, nejvíc mě potěšilo, že se opravdu dalo v klidu pozorovat dobsonem a zároveň zadávat počítači, ať pomůže objekty nafotit. A dalo se někdy u těch objektů trávit pozorováním dlouhé minuty a zrovna tak mezitím fotit i tříminutové expozice. A i když jsem se nedostal na nějaké nové rekordní číslo, protože lokalita není ideální pro pozorování objektů nad ránem a navíc bylo o týden dříve, než je optimální datum na tuto kratochvíli, jsem s výsledkem maximálně spokojený.
Video (v čase 50:03) vás provede obrazen celým maratónem i s mým komentářem…
Martin Gembec
