Počátkem září byla v galaxii NGC 7331 v souhvězdí Pegas objevena další jasná supernova (v loňském roce byla SN 2025rbs nejjasnější supernovou roku a tato je stejného typu ve stejné hostitelské galaxii), která dostala označení SN 2026aaiv. V současnosti má jas kolem 12 mag a je tak snadno viditelná v malých dalekohledech. Tak nepromarněte šanci vidět na vlastní oči hvězdu vzdálenou 40 milionů l.y.

Dokumentační snímek z Jablonce n. N., foto A. Majer

Pěkné snímky supernovy s prokreslenou strukturou galaxie NGC 7331 i menších okolních galaxií naleznete třeba zde nebo zde. V komentářích se můžete podělit o svá pozorování příp. údaj jakým nejmenším přístrojem jste supernovu viděli…

V září je už vše, jak má být, a kometární okénko vychází opět včas. Do novu zbývá jen pár hodin a zdá se, že bude o nadcházejícím víkendu i jasno, tak máme nejvyšší čas se podívat, co nám obloha na začátku podzimu přináší. Abych zjistil, co je k vidění, vyrazil jsem pro jistotu v uplynulých dnech raději do Alp. A výsledek? Máme tu hned desítku pěkných kometek vhodných pro malé dalekohledy s objektivem do půl metru.Nejjasnější je 10P/Tempel. Ovšem pro našinec to v Jižní rybě na deklinaci −35 ° ani při jasnosti kolem 8,5 mag není žádná sláva. A přihlédneme-li k její rozplizlosti, stává se z ní docela obtížný cíl. Z alpské oblohy to je brnkačka pro malý triedr, doma bych na ni ale vzal to největší, co bych našel. Nebo možná počkal, až nabere zase směr vzhůru. Bude sice slábnout, ale aspoň se neutopí v bordelu nízko nad jižním obzorem. Kulminuje přesně o půlnoci.

Příjemné překvapení letošního léta – 220P/McNaught – je nad ránem stále dobře pozorovatelná. Nachází se nyní v Býku a postupně pomalu slábne. Nečekám, že by ještě předvedla nějaký trik, takže budeme svědky asi jen postupného umírání. Je celkem difúzní, tak doporučuji tmavou oblohu a spíše menší zvětšení. Má teď asi 12 mag. Dlouhý ohon, co je hezky vidět na fotkách, jsem už nevykoukal.

A následuje novinka v naší kometární hitparádě! 161P/Hartley-IRAS se již vyšplhala dostatečně vysoko, aby byla viditelná i od nás. Prochází Velrybou, takže je to opět spíše ranní objekt, a atakuje už 13. hvězdnou velikost. Patří do skupiny komet jako Halleyovka, vrací se každých 21,5 roku. Mezi lety 1950 a 2100 je toto právě nejlepší návrat, proto na nic nečekejte a pozorujte! Měla by teď do konce září rychle zjasnit až na 10 mag, tak se máme určitě na co těšit.

Ráno těsně před svítáním je rovněž správná chvíle na lov novinky z minulého okénka – C/2024 T5 (ATLAS). Ta je stále pod Orionem v Zajíci, pohybuje se jen zvolna a zjasnila už asi na 13,5 mag. Během podzimu začne stoupat výš a na přelomu roku by mohla zjasnit až k 12 mag, tak u ní nemusíme zatím tak tlačit na pilu. Neuteče.

Kdo by ale mohl zmizet, je 260P/McNaught. Tato kometka se nachází v současné době v maximu, září jako hvězdička čtrnácté velikosti, ale brzy to s ní půjde rychle z kopce dolů. Potěší alespoň poloha vysoko ve Vozkovi. To znamená, že to je opět cíl spíše pro ranní ptáčata.

A brzo ráno si přivstat vyžaduje další krátkoperiodická krasavice. 78P/Gehrels najdete o něco níž v sousedních Blížencích. A také je na svém maximálním lesku s číslem 14. Tahle mrška se podobně jako ta předchozí vrací každých zhruba 7 let. Pamatuji si dobře její návraty z let 2011 a 2018. Ale pozor! Raději lovte teď hned, při příštím návratu už po změně perihelu díky gravitaci Jupitera nebude našimi kukátky viditelná!

Následuje čtveřice s delší dobou oběhu. A všechny mají také kolem 14 mag. Nejdříve zvečera zapadá C/2023 R1 (PanSTARRS), neboť se nachází nízko ve Vahách. Od nás si o ní asi můžeme nechat jen zdát, z Alp to nebyla až taková hrůza. Z oblohy teď na pár měsíců zmizí, po novém roce ale bude opět viditelná, jen už bude o dost slabší. Kdo se s ní tedy ještě nerozloučil, má v září zřejmě poslední šanci.

Loučit se zatím nemusíme s C/2024 J3 (ATLAS), neboť se nachází hezky vysoko v Lyře. Slábnout bude pomaleji, ale i tak už má nejlepší chvíle za sebou. Bývala určitě snadnější, nyní s ní začínám už mít doma v 16″ problémy, chce to tedy aspoň BPD, tedy běžný půlmetrový dalekohled a dostatečně tmavou oblohu.

Jsou tu ale i kometky, co neslábnou, ale naopak příjemně zjasňují. Zde bych chtěl doporučit zejména slibnou C/2026 A2 (Bok) na severu v Draku, která do konce roku ještě o magnitudku posílí, nebo stagnující C/2024 R4 (PanSTARRS) v Labuti, co si jasnost kolem 14 mag udrží i po celý příští rok, takže se s ní budeme setkávat i v dalších dílech našeho kometárního přehledu.

Z něho jsem už vyřadil 88P/Howell, i když by teoreticky měla být stále v dosahu. Je ale tak silně difúzní, že je mnohem obtížnější, než by se mohlo zdát. A asi už nemá cenu se s ní trápit, dal bych ji už pokoj a počkal si pět let, až se zase vrátí.

To je celkem dlouhá doba, ale ono to uteče. Mnohem dříve tu však bude další kometární okénko s přísunem nových vlasatic. Znovu se nám po konjunkci se sluncem vrátí 169P/NEAT a na ranní oblohu rovnež konečně vstoupí 123P/West-Hartley, která tu byla naposledy v roce 2019. Je otázka, co tentokrát předvede 252P/LINEAR. Ta v roce 2016 dosáhla snadné triedrové viditelnosti. Letos to asi taková sláva nebude, ale i tak určitě stojí za pozornost.

Ale nechme se překvapit. Do konce roku je ještě daleko, v tuto chvíli nám teprv začínají pravé podzimní žně. Tak hurá na ně! Na kometyyy!

Vic KaL ◊!

PS: A jako vždy budu rád, když se podělíte se svými novými úlovky.

Po srpnových zatměních nám zářijová obloha nabídne třeba jasnou galaktickou novu v souhvězdí Šípu, zákryt Venuše Měsícem na denní obloze, Měsíc v Jesličkách i Plejádách nebo jenom možnost kochat se pohledem na Saturn s prstencem v dalekohledu.

Mapku k tisku v PDF stahujte zde: skymap_09-2026

A je tu zase jedna rychlovka. Po jasné supernově v cizí galaxii tu máme jasnou novu v Galaxii naší! Předevčírem nenadále zjasnila jedna nenápadná hvězdička 9 mag v souhvězdí Šípu a my se na ni dnes můžeme podívat obyčejným triedrem. Minulou noc jsem ji, Měsíc neMěsíc, odhadl na krásných 7 mag. Zatím, zdá se, ještě zjasňuje.

Hledá se opravdu snadno, však souhvězdí Šípu je v triedru dobře patrné i za úplňku. Pro jistotu jsem ale připravil dvě mapky.

Není to však jediná nova, co se dá nyní pozorovat. Ve Střelci je další! Ta už je slabší (měla kolem 8 mag, ale nyní má už jen asi 10,5 mag) a nachází se dost nízko, takže je na ni teď během úplňku potřeba alespoň trpasličí desetipalec. Až Měsíc z večerní oblohy zmizí, bude určitě snadnější, i přestože už postupně slábne. Pro jistotu tedy přikládám mapky i pro tento objekt, výchozím bodem pro starhopping může být třeba kulovka M22 nebo M28.

Pokud se vám podaří aspoň jednu z nich ulovit, určitě se pochlubte v komentářích! Novy většinou dlouho nevydrží, tak se nesmí moc otálet. A kdo ví, kdy se objeví další takto jasná. Na našem webu jsme nějakou zajímavou novu zmiňovali před pěti a šesti lety… Ach, to to letí.

Vic KaL ◊!

Neuvěřitelná a vzácná dvojkombinace úkazů nás čekala jako vrchol léta 2026. Nakonec se znásobila na druhou, když jak v Česku, tak ve Španělsku panovaly velmi dobré podmínky k pozorování a sešly se unikátní fotografie a zážitky všech pozorovatelů, nejen z Klubu astronomů Liberecka, ale i z iQLandie. Mediálně nejúspěšnější snímky nakonec publikoval Jakub Kuřák, oceněný i jako APOD pro 18. srpen 2026.

Hlavní část astronomů se společně vydala na autobusovou expedici, během které jsme cestou navštívili náderné science centrum kosmonautiky v Toulouse, místní mimořádně unikátně vybavenou hvězdárnu, přespali jsme v krásném městečku Manzanares el Real u Madridu, pak cestovali na zatmění, které jsme i s Perseidami viděli na jasné obloze a nakonec cestou zpět viděli nádhernou hvězdárnu v Nice s obřími dalekohledy a nechybělo ani koupání ve velmi teplém moři.

Menší skupina zůstala doma a umožnila tak sledování i laické veřejnosti. To se týkalo především kolegů z iQPLANETÁRIA v libereckém science centru iQLANDIA, kteří rozbili stan s dalekohledy na vrcholu Ještědu, a potom kamarádů Tondy Vřešťála, který udělal povedený stream na Youtube a Kuby Kuřáka, který se stal se svými snímky nakonec mediálně nejznámější.

Příběh by mohl být delší, ale já, jako hlavní organizátor expedice jsem ještě pořád na cestách. Ale musím s vámi sdílet alespoň některé povedené snímky a záznam streamu.

Díky vše, moc jsem si to s vámi užil. Martin Gembec

V úvodu jsem zmínil, a dokládá to i nadpis, že se jednalo o mimořádný okamžik, kdy na zatmění Slunce navázalo maximum meteorického roje Perseid. Musím říct, že tak krásné, jasné a dlouhé stopy Perseid, jako ve Španělsku, jsem ještě neviděl. Naprosto ohromující zážitek nám však přichystal Jakub Kuřák, když jeho fantastickou kompozici všech zachycených Perseid během pěti nocí publikovala NASA jako Astronomický snímek dne (Astronomy Picture of the Day = APOD) dne 18. 8. 2026. Gratulujeme.

—

MaG: Vracím se ke snímkům koróny. Mám z Canonu 6D přes refráček AT60ED pár bracketing snímků vždy 7 po 2 EV. Protože mě Martin Mašek upozornil na zajímavý článek o zpracování takových snímků v Adobe Photoshop, zkusil jsem tam nahrát 4 TIF, které jsem měl po ruce, o nichž jsem věděl, že je mám i zarovnané na korónu. Výsledek na pár kliknutí předčil očekávání. Ještě jsem vrstvu koróny přiostřil, pak vrstvu kotouče Měsíce a protuberance taky, ale s menším přítlakem a výsledek je níže. Nejprve ukázka verze s lehounce ztlumeným jasem, blíže vnímání v reálu a pak druhá zesílená verze. Jde opravdu jen o čtyři snímky s expozicí 1/125, 1/30, 1/8 a 1/2 sekundy ISO200.

Srpnové okénko přichází po vynucené odstávce stránek tak trochu s křížkem po funuse. Krásné jasné období kolem novu je pryč, nyní nastalo období dešťů, jak se zdá. Nad ránem je ale stále ještě chvilka tmavé oblohy, i když Měsíc je už dávno po první čtvrti. Proto se tentokrát zaměříme hlavně na druhou polovinu noci.

Ranní oblohu zdobí největší překvapení letošního roku. Od komety 220P/McNaught zprvu nikdo nic nečekal. Po prvním outburstu, kdy zjasnila o 10 mag, se dostala do pohodlné viditelnosti v amatérských kukátkách, po druhém dosáhla snadné viditelnosti i v obyčejných malých triedrech. Přijde i třetí a dostane se do viditelnosti pouhým okem? To asi neklapne, si myslím. Dost možná že už se rozpadá a její další osud je zpečetěn. Každopádně nyní začíná zase už rychle slábnout, tak si ji užívejme, dokud to jde. Najdete ji u hlavy Velryby. Doporučuji na ni vzít to největší, co doma máte. Ukáže jasné jadérko s výrazným tenkým chvostíkem a velkou difúzní komou. Její vývoj mi tak trochu připomíná legendární 17P/Holmes.

Jen o pár stupňů výš v sousedním Beranu se skrývá další krátkoperiodická krasavice – 88P/Howell. Ta už má ale to nejlepší za sebou, máme tak poslední šanci se s ní v tomto návratu rozloučit. Velká difúzní koma je už i v 22″ zrcadle prakticky neviditelná, zůstává jen jasnější centrální kondenzace, takže je potřeba nasadit co největší zvětšení, aby se vůbec ukázala.

To 260P/McNaught, co akorát přechází z Býka do Persea, je snazším cílem pro BPD, tedy běžný půlmetrový dalekohled. Vytáhla to na nějakých 14 mag a víc už od ní asi čekat nemůžeme. Tuto jasnost si ale ještě chvíli udrží, než to ke konci roku zase zabalí.

S podobnou jasností se na ranní obloze zjevuje další do party – 78P/Gehrels. Najdeme ji v kyji lovce Oriona mezi spoustou hvězdiček Mléčné dráhy. Rovněž i tato historická kometka je na svém letošním maximu a chvíli se na něm udrží, takže pokud ji nestihnete ještě teď v srpnu, během podzimu snad bude šance si ji důkladně prohlédnout.

V jednu hodinu po půlnoci letního středoevropského času můžeme zkusit ulovit druhou triedrovou krásku. Stará známá 10P/Tempel ale tou dobou kulminuje jen pár stupňů nad jihem v souhvězdí Jižní ryby. Hezky byla vidět ze Španělska v době kolem zatmění Slunce, od nás to je celkem duchařina. Je to totiž jen takový rozplizlý obláček. Stále klesá do zápornějších deklinací. Než to otočí zase vzhůru, začne už rychle slábnout. Lepšího návratu se ale v našich životech už nedočkáme, tak neváhejte a pozorujte!

Poslední ranní vlasaticí je zároveň novinka v našem přehledu. Na severní oblohou konečně nakoukla C/2024 T5 (ATLAS). Prochází v těchto dnech Zajícem akorát kolem pěkné planetárky IC 418 a následně začne potěšitelně stoupat. Ze současných 14 mag do zimy ještě o dvě nebo tři čísla posílí, tak se máme na co těšit. Mám ji zalogovanou ze Španělska už jako svoji 383. kometu.

Co jsem ještě nestihl zkouknout, je kometka 161P/Hartley-IRAS. Ta se nyní brodí řekou Eridanus, s jasností je zatím trochu za očekáváním (15 mag), ale její pozorovací podmínky se rychle zlepšují. Naopak dosud snadno viditelná rychle se pohybující 169P/NEAT mizí z večerního nebe, aby se zakrátko objevila na obloze ranní. O nich, ale i o řadě dalších si povíme v příštím kometárním okénku, které už snad vyjde včas.

Prozatím kometám zdar!

Vic KaL ◊!

Byla to výzva uspořádat akci Klubu astronomů Liberecka, ČSOP Jizerka, science centra iQLANDIA, Astronomického ústavu AV ČR a dalších nadšenců astronomie. V sobotu 8. srpna 2026 jsme totiž chtěli ukázat krásy naší denní hvězdy a pak v noci oblohy a hned v neděli odjet za zatměním Slunce do Španělska. Nakonec se to povedlo, myslíme, nadmíru dobře. Osvěžením přednášek byl mladý astronom Patrik Hotař, který povídal o možnostech výskytu mimozemského života, nadchnul Pavel Suchan a nechyběla tradiční hudební vložka Zlatých holek a večerní přednáška o dění na obloze Martina Gembece. Do toho parádní pohledy na oblohu zajistily dalekohledy kolegů jako byli Aleš Majer, Tomáš Kocanda, Roman Hujer, Jan Zahajsý z firmy dalekohledy.cz a další, kdo dorazili večer. iQLANDIA připravila vyrábění a aktivity pro děti a ČSOP výborně zajistila prostory Muzea a občerstvení. Opravdu věříme, že se akce povedla a uvidíme se za rok zase. A kdy? Termín je stanoven na 7. srpna, protože blíže Perseidám, které mají maximum 12. 8., je úplněk.

Srpnové nebe je přehuštěné zajímavými náměty k pozorování. Můžeme např. vidět všechny planety i nějaké ty trpasličí, jasnou supernovu v galaxii vzdálené přes 50 mil. světelných let, nerušeně sledovat meteorický roj Perseid nebo hned dvě zatmění – částečné zatmění Měsíce 28. 8., ale hlavně zatmění Slunce 12. 8. U nás bude vidět pouze jako částečné nízko nad obzorem, naplno si jej můžete vychutnat třeba ve Španělsku…

Mapku v PDF s užitečnými údaji k zatmění Slunce stahujte v PDF zde: skymap_08-2026o

Měsíc utekl jako voda, červencový nov je tu, tak šup, šup, pojďme se podívat, co nás na kometárním nebi o prázdninách čeká. Zvečera nám Slunce pár kometek požralo, nad ránem ale zase jiné vyplivlo. Nudit se tak snad nebudeme.

Nejjasnější kometou a tudíž Miss července se stává 10P/Tempel. Je opravdu výrazná, při jasnosti kolem 9 mag na ni stačí i triedr, sám ale doporučuji větší kalibr. Pak hezky vynikne difúzní koma a jasné jadérko. Škoda jen, že rychle klesá do nízkých deklinací.

Dál už to je slabší. Zde si už s trpasličími dalekohlídky moc nevystačíme. Čím větší kanón vezmeme, tím více toho uvidíme. Následující přehled předpokládá alespoň BPD, tedy Běžný Půlmetrový Dalekohled pod slušnější oblohou.

Spolu s jarním souhvězdím Lva nám z oblohy ve večerním soumraku zmizely C/2022 QE78 (ATLAS) a krátkoperiodické 63P/Wild s 29P/Schwassmann-Wachmann. Zbývají nám tam pak v Hadonoši C/2023 R1 (PanSTARRS) a 235P/LINEAR, případně v sousedním Herkulu ještě C/2021 G2 (ATLAS). Všechny už bohužel slábnou, nejlépe viditelná zůstává první jmenovaná, ta má kolem 13,5 mag, zbylé dvě už spadly pod 15 mag, s těmi se už můžeme rozloučit.

Krátce po půlnoci nám kulminují další krásky plavovlásky, které naopak vesele nabírají na síle. Zmínil bych zejména novinky v podání rychle zjasňující 169P/NEAT v Herkulu (15,5 mag), nezvykle na severu viditelnou C/2026 A2 (Bok) v Malém medvědu (16 mag) nebo naopak nízko z Kozoroha do Střelce přecházející C/2025 M2 (PanSTARRS), co ze současných 16 mag to za rok vytáhne na 13. hvězdnou velikost. S touto trojicí tak nemusíme vůbec spěchat.

Kde je potřeba neotálet, je ranní obloha. Před východem slunce se nám nakupilo hned několik vlasatic, které díky nízké výšce nad obzorem a brzkému svítání patří spíše do kategorie duchařin, kde větší aperturu rozhodně oceníte.

Nejdříve vychází teprv nedávno znovuobjevená P/2021 N1 (ZTF), známá též jako P/2026 M1 (ZTF), která zatím čeká na definitivní označení 5xxP/ZTF. Je slabší, než se čekalo a půjde to s ní rychle z kopce. Tento nov je proto jediná a při tomto návratu zřejmě i poslední šance ji ulovit. Při současných skoro 16 mag to je oříšek i pro 22″, jak jsem zjistil.

Nedaleko od ní také v Beranu najdeme zjasňující patnáctimagnitudovou 260P/McNaught. Tu jsme měli možnost pozorovat už v letech 2012 a 2019, takže to není žádná novinka. Při současném přiblížení ke Slunci vyšplhá na podzim na 13 mag. Proto ještě klidně počká.

Nepočká ale její sestřička 220P/McNaught. Ta se vyskytuje poblíž v sousedních Rybách a slábne opravdu rychle. Nyní má kolem 14 mag a den za dnem se to zhoršuje. Není na co čekat.

Slábne nám i 88P/Howell, poslední z této ranní krátkoperiodické čtveřice. Je sice z nich nejjasnější (12,5 mag), nachází se ale na obloze také nejníž. Patří proto také zatím do kategorie duchařin, protože ale ztrácí lesk celkem pomalu, bude šance ji spatřit ještě i o příštím novu, nebo i nyní, ale ideálně z nižších zeměpisných šířek.

Aby byl červencový kometární výčet úplný, musím zmínit ještě dva patnáctimagnitudové kousky skrývající se v bohatém poli Mléčné dráhy v Labuti. Doposud snadná C/2024 J3 (ATLAS) ztratila výraznou centrální kondenzaci, takže už tak snadná není. Lépe se nyní jeví C/2024 R4 (PanSTARRS), která má dobře našlápnuto, aby to v příštím roce vytáhla ještě o pár magnitud výš.

A to je vše. BPDisti můžou mít žně už nyní, ostatní si na jasné kometky asi ještě počkají. Podzim v tomto směru vypadá doclela nadějně…

A co vy? Podařilo se zalogovat něco nového? Využíváte pomalu se natahující stále teplé jasné noci k pozorování? Podělte se v komentářích. A za měsíc zase na kometovanou!

Vic KaL ◊!

Konečně tu máme zase nějakou jasnou supernovu! A protože přišlo nyní hezké počasí a za pár dní je tu i nov, nastává čas na pořádné pozorování noční oblohy. A to by vám právě mohl zpestřit dnešní tip.

Jenom aby bylo jasno, není nutno pozorovat právě dnes. Supernova ještě chvíli vydrží. Byla objevena před čtyřmi dny a zatím stále ještě zjasňuje. Aktuálně překročila hranici 13 mag, takže se dostala do dosahu i trpasličích dalekohlídků. Ale moc bych neotálel. Kdo ví, kdy nabere zase opačný směr a začně postupně vadnout. Pár týdnů ale ještě máme.

A že už jste netrpěliví, kde ji hledat? Má označení 2026sqf, takže mapku najdete buď v CzSkY, nebo třeba souřadnice přímo na stránkách věnovaným supernovám. Tam jsou i aktuální fotky, které s hledáním pomohou. Ale klidně stačí jen najít hostující galaxii NGC 3310 v souhvězdí Velké mědvědice a máte ji! Supernova je ta hvězdička těsně u ní, co je prakticky stejně jasná jako samotná galaxie.

Tak hurá na lov! Jasných supernov je jako šafránu, tak si tento kousek nenechte ujít. A podělte se pak se svými úlovky v komentářích…

Vic KaL ◊!